Читать онлайн книгу "Říše Stínů"

Е?Г­ЕЎe StГ­nЕЇ
Morgan Rice


KrГЎlovГ© a ДЊarodД›jovГ© #5
DД›nГ­ nabitГ© fantasiГ­, kterГ© dozajista potД›ЕЎГ­ pЕ™Г­znivce pЕ™edeЕЎlГЅch romГЎnЕЇ Morgan Rice, a takГ© nadЕЎence tvorby, jakou je napЕ™Г­klad Cyklus dД›dictvГ­ od Christophera Paolini.. PЕ™Г­znivci fikce pro mladistvГ© budou doslova pohlceni tГ­mto nejnovД›jЕЎГ­m dГ­lem autorky a budou prahnout po jejГ­ dalЕЎГ­ tvorbД›. The Wanderer, A Literary Journal (o knize Vzestup drakЕЇ) Е?ГЌЕ E STГЌNЕ® je pГЎtou knihou z epickГ© fantasy sГЎgy autorky Morgan Rice KRГЃLOVГ‰ A ДЊARODДљJOVГ‰! V knize Е?ГЌЕ E STГЌNЕ® se Kyra ocitne uprostЕ™ed hoЕ™Г­cГ­ho hlavnГ­ho mД›sta, kterГ© je napadeno draky, jejГ­ Еѕivot visГ­ na vlГЎsku. JejГ­ milovanГЎ domovina je zniДЌenГЎ, Plameny jsou snГ­Еѕeny a skЕ™Г­tkovГ© vtrhli dovnitЕ™, Kyra se musГ­ urgentnД› vydat do Mardy, aby zГ­skala kouzelnou zbraЕ€ pЕ™edtГ­m, neЕѕ bude pЕ™Г­liЕЎ pozdД› – i kdyЕѕ ji to dovede do samotnГ©ho srdce temnoty. Duncan se ocitne uvД›znД›nГЅ i s ostatnГ­mi v hoЕ™Г­cГ­m hlavnГ­m mД›stД› a pouЕѕije veЕЎkerГ© svГ© sГ­ly, aby naЕЎel svГ© muЕѕe, pokusil se o ГєtД›k a shromГЎЕѕdil svГ© vojГЎky, aby spoleДЌnД› napadli Pandesii. Na druhГ© stranД› krГЎlovstvГ­ pluje Merk, s dcerou KrГЎle Tarnise, skrze ZГЎtoku Smrti potГ©, co opustili VД›Еѕ Kosu a plujГ­ na Knossos, ostrov bojovnГ­kЕЇ. PronГЎsledovГЎni Vesuviem a jeho armГЎdou skЕ™Г­tkЕЇ, pЕ™eplouvajГ­ nejoЕЎidnД›jЕЎГ­ vody svД›ta, vГ­, Еѕe majГ­ mizivou ЕЎanci na to, dostat se na ostrov, a jeЕЎtД› menЕЎГ­ ЕЎanci na Гєnik. Dierdra a Marco pЕ™eЕѕijГ­ zГЎplavovou vlnu, kterГЎ zniДЌila Ur, jen aby byli svД›dkem toho, Еѕe je jejich milovanГ© mД›sto zaplaveno. VЕЎichni, kterГ© znali a milovali, jsou ztraceni nebo mrtvГ­, musГ­ se ale dГЎt dohromady a dojГ­t za jedinou osobou, o kterГ© vГ­, Еѕe je jeЕЎtД› naЕѕivu: Kyrou. Alec zatГ­m pluje zpД›t do Escalonu, spoleДЌnД› s lidmi ze ZtracenГЅch OstrovЕЇ, drЕѕГ­ vzГЎcnГЅ meДЌ, kterГЅ moЕѕnГЎ vЕЎe zmД›nГ­. Ale nikdo z nich neДЌekГЎ, Еѕe se setkГЎ se zniДЌenou zemГ­, zemГ­, kterГЎ se nynГ­ hemЕѕГ­ draky. Se svou silnou atmosfГ©rou a ucelenГЅmi postavami je Е?ГЌЕ E STГЌNЕ® ohromujГ­cГ­ sГЎgou o rytГ­Е™Г­ch a bojovnГ­cГ­ch, krГЎlech a lordech, o cti a udatnosti, kouzlu, osudu, nestvЕЇrГЎch a dracГ­ch. Je to pЕ™Г­bД›h lГЎsky a zlomenГЅch srdcГ­, zklamГЎnГ­, tuЕѕeb a zrady. Je to vrcholnГЎ fantasy, kterГЎ nГЎs zve do svД›ta, na kterГЅ uЕѕ nikdy nezapomeneme, do svД›ta, kterГЅ oslovГ­ ДЌtenГЎЕ™e obou pohlavГ­ a kaЕѕdГ©ho vД›ku. KRГЃLOVГ‰ A ДЊARODДљJOVГ‰ – kniha ЕЎestГЎ – bude jiЕѕ brzy k dostГЎnГ­. Pokud jste si mysleli, Еѕe po skonДЌenГ­ sГЎgy ДЊarodД›jova prstenu jiЕѕ nenГ­ pro co ЕѕГ­t, pak jste na omylu. Morgan Rice pЕ™ichГЎzГ­ s pЕ™Г­slibem dalЕЎГ­ vynikajГ­cГ­ sГ©rie, kde nГЎm umoЕѕЕ€uje ponoЕ™it se do fantazie o skЕ™Г­tcГ­ch a dracГ­ch, chrabrosti, cti, kurГЎЕѕe, kouzla a vГ­ry ve vlastnГ­ osud. Morgan se znovu podaЕ™ilo vykreslit silnГ© postavy, kterГ© nГЎs nutГ­ je povzbuzovat na kaЕѕdГ© strГЎnce… DГ­lo najde svГ© mГ­sto v knihovnГЎch vЕЎech pЕ™Г­znivcЕЇ dobЕ™e psanГ© fantasy literatury. Books and Movie Reviews, Roberto Mattos (o knize Vzestup drakЕЇ)







Е? ГЌ Е  E S T ГЌ N Е®



(KRÁLOVÉ A ČARODĚJOVÉ— KNIHA Č. 5)



MORGAN RICE


Morgan Rice



Morgan Rice je autorkou epickГ© fantasy sГЎgy ДЊARODДљJЕ®V PRSTEN, kterГЎ obsahuje 17 knih, podle USA Today je tato sГЎga bestsellerem ДЌГ­slo jedna; podle USA Today jsou bestsellerem ДЌГ­slo jedna takГ© jejГ­ dalЕЎГ­ sГЎgy, jako jsou: sГ©rie UPГЌЕ?ГЌ ЕЅURNГЃLY, obsahujГ­cГ­ prozatГ­m 11 knih; sГ©rie TRILOGIE PЕ?EЕЅITГЌ, postapokalyptickГЅ thriller, sklГЎdajГ­cГ­ se prozatГ­m ze 2 knih; a takГ© zbrusu novГ© epickГ© fantasy sГ©rie KRГЃLOVГ‰ A ДЊARODДљJOVГ‰, obsahujГ­cГ­ ЕЎest knih. AutorДЌiny knihy jsou dostupnГ© v audio i tiЕЎtД›nГ© verzi a byly pЕ™eloЕѕeny do vГ­ce neЕѕ 25 jazykЕЇ.

Morgan se rГЎda zajГ­mГЎ o nГЎzory svГЅch ДЌtenГЎЕ™ЕЇ, takЕѕe se prosГ­m nezdrГЎhejte navЕЎtГ­vit jejГ­ webovГ© strГЎnky www.morganricebooks.com (http://www.morganricebooks.com) , kde se mЕЇЕѕete pЕ™idat do seznamu kontaktЕЇ, zГ­skat knihu zdarma, stejnД› jako dalЕЎГ­ akДЌnГ­ bonusy, stГЎhnout si zdarma aplikace, mГ­t pЕ™ehled o poslednГ­ch novinkГЎch, pЕ™idat se na autorДЌin Facebook ДЌi Twitter, a jednoduЕЎe bГЅt s Morgan v kontaktu!


Ohlasy na tvorbu Morgan Rice



“Pokud jste si mysleli, že po skončení ságy ČARODĚJOVA PRSTENU již není pro co žít, pak jste na omylu. V knize VZESTUP DRAKŮ Morgan Rice přichází s příslibem další vynikající série, kde nám umožňuje ponořit se do fantazie o skřítcích a dracích, chrabrosti, cti, kuráže, kouzla a víry ve vlastní osud. Morgan se znovu podařilo vykreslit silné postavy, které nás nutí je povzbuzovat na každé stránce….Dílo najde své místo v knihovnách všech příznivců dobře psané fantasy literatury.”

--Books and Movie Reviews

Roberto Mattos



“ Kniha VZESTUP DRAKŮ je úspěchem – hned od samotného začátku.... Je to mimořádná fantasy...a začíná, jak se očekává, bojem hlavního hrdiny, který hladce vpluje mezi širší okruh rytířů, draků, kouzlo a nestvůry, a také do svého osudu....Najdeme zde všechny požitky bujné fantasy, od vojáků a bitev, až k rozporu se sobě samými....Doporučená volba pro každého, kdo si umí vychutnat epické fantasy dílo, které je plné silných a věrohodných dospívajících hrdinů.”

--Midwest Book Review

D. Donovan, eBook Reviewer



“Dění nabité fantasií, které dozajista potěší příznivce předešlých románů Morgan Rice, a také nadšence tvorby, jakou je například CYKLUS DĚDICTVÍ od Christophera Paolini.... Příznivci fikce pro mladistvé budou doslova pohlceni tímto nejnovějším dílem autorky a budou prahnout po další tvorbě.”

--The Wanderer, A Literary Journal (o knize Vzestup drakЕЇ)



“Čtivá fantasy, která spřádá mysteriózní elementy s intrikami a tvoří tak jedinečný příběh. Cesta hrdiny je o získávání odvahy a uvědomění si smyslu života, který vede k růstu, dospělosti a dokonalosti….Pro všechny, kdo hledají napínavá fantasy dobrodružství, hrdiny a akčně pojatý sled událostí, který žene Thora po cestě, na níž se z malého dětského snílka postupně stává mladým mužem, jenž neohroženě čelí nebezpečí, i když jsou vyhlídky na přežití bídné….A to je pouhý začátek epické ságy pro mladé čtenáře.”

--Midwest Book Review (D. Donovan, eBook Reviewer)



“ČARODĚJŮV PRSTEN má všechny rysy potřebné pro jasný úspěch: hlavní i vedlejší příběh, záhadná atmosféra, stateční rytíři a rozkvétající vztahy, které zacelují rány na zlomených srdcích, a dále také podvod či zrada. Slibuje dlouhé hodiny zábavy a jistě uspokojí všechny věkové kategorie. Dílo najde své místo v knihovnách u všech příznivců fantasy literatury.”

--Books and Movie Reviews, Roberto Mattos



“V tГ©to akcГ­ nabitГ© prvnГ­ knize epickГ© fantasy sГ©rie ДЊarodД›jЕЇv prsten (kterГЎ mГЎ momentГЎlnД› jiЕѕ 14 svazkЕЇ), Rice pЕ™edstavuje ДЌtenГЎЕ™ЕЇm ДЌtrnГЎctiletГ©ho Thorgrina „Thora“ McLeoda, jehoЕѕ sen je stГЎt se vojГЎkem StЕ™Г­brnГЅch, elitnГ­ jednotky rytГ­Е™ЕЇ, kterГЎ slouЕѕГ­ krГЎli….VypravД›ДЌskГЅ styl Morgan Rice je bohatГЅ a pЕ™Г­bД›h poutavГЅ.”

--Publishers Weekly


Knihy od Morgan Rice



KRÁLOVÉ A ČARODĚJOVÉ

VZESTUP DRAKЕ® (Kniha ДЌ.1)

VZESTUP STATEДЊNГќCH (Kniha ДЌ.2)

TГЌHA CTI (Kniha ДЌ.3)

FALEЕ NГЃ CHRABROST (Kniha ДЌ.4)

Е?ГЌЕ E STГЌNЕ® (Kniha ДЌ.5)

NOC ODVГЃЕЅNГќCH (Kniha ДЌ.6)

ДЊARODДљJЕ®V PRSTEN

CESTA HRDINY (Kniha ДЌ.1)

POCHOD KRГЃLЕ® (Kniha ДЌ.2)

OSUD DRAKЕ® (Kniha ДЌ.3)

POKЕ?IK CTI (Kniha ДЌ.4)

SLAVNГЃ PЕ?ГЌSAHA (Kniha ДЌ.5)

ГљTOK CHRABRГќCH (Kniha ДЌ.6)

OBЕ?AD MEДЊЕ® (Kniha ДЌ.7)

MOC ZBRANГЌ (Kniha ДЌ.8)

NEBE KOUZEL (Kniha ДЌ.9)

MOЕ?E Е TГЌTЕ® (Kniha ДЌ.10)

PANOVГЃNГЌ OCELI (Kniha ДЌ.11)

ZEMĚ OHŇŮ (Kniha č.12)

VLГЃDA KRГЃLOVEN (Kniha ДЌ.13)

BRATRSKГЃ PЕ?ГЌSAHA (Kniha ДЌ.14)

SEN SMRTELNГЌKЕ® (Kniha ДЌ.15)

RYTГЌЕ?SKГ‰ KLГЃNГЌ (Kniha ДЌ.16)

DAR BITVY (Kniha ДЌ.17)



TRILOGIE PЕ?EЕЅITГЌ

ARГ‰NA JEDNA: OTROKГЃЕ?I (Kniha ДЌ.1)

ARÉNA DVĚ (Kniha č.2)



UPГЌЕ?ГЌ ЕЅURNГЃLY

PROMДљNДљNГЃ (Kniha ДЌ.1)

MILOVANГЃ (Kniha ДЌ.2)

ZRAZENГЃ (Kniha ДЌ.3)

PЕ?EDURДЊENA (Kniha ДЌ.4)

ЕЅГЃDANГЃ (Kniha ДЌ.5)

ZASNOUBENГЃ (Kniha ДЌ.6)

ZASLГЌBENГЃ (Kniha ДЌ.7)

NALEZENГЃ (Kniha ДЌ.8)

VZKЕ?ГЌЕ ENГЃ (Kniha ДЌ.9)

TOUЕЅГЌCГЌ (Kniha ДЌ.10)

PROKLETГЃ (Kniha ДЌ.11)















Poslechněte si sérii KRÁLOVÉ A ČARODĚJOVÉ v audio formátu!


PЕ™ejete si zГ­skat knihy zdarma?

PЕ™idejte se do seznamu kontaktЕЇ autorky Morgan Rice a zdarma obdrЕѕГ­te 4 knihy, 3 mapy, 1 aplikaci, 1 hru, 1 grafickГЅ romГЎn a dalЕЎГ­ akДЌnГ­ bonusy! PЕ™idejte se do seznamu na web strГЎnkГЎch: www.morganricebooks.com (http://www.morganricebooks.com)



Copyright В© 2015 by Morgan Rice

VЕЎechna prГЎva vyhrazena. S vГЅjimkou povolenГ­ podle U.S. Copyright Act 1976, ЕѕГЎdnГЎ z ДЌГЎstГ­ tГ©to publikace nesmГ­ bГЅt reprodukovГЎna, distribuovГЎna nebo ЕѕГЎdnou formou ДЌi mГ©diem vysГ­lГЎna nebo uklГЎdГЎna v databГЎzГ­ch ДЌi ГєloЕѕnГЅch systГ©mech, bez pЕ™edchozГ­ho svolenГ­ autora.

Tento ebook je licencovГЎn vГЅluДЌnД› pro VaЕЎe osobnГ­ vyuЕѕitГ­. Tento ebook nesmГ­ bГЅt dГЎle prodГЎvГЎn nebo pЕ™edГЎvГЎn jinГЅm lidem. Pokud chcete knihu sdГ­let s dalЕЎГ­ osobou, zakupte si, prosГ­m, dalЕЎГ­ kopie pro kaЕѕdГ©ho pЕ™Г­jemce. Pokud ДЌtete tuto knihu, ale nezakoupili jste si ji, nebo nebyla zakoupena pouze pro VaЕЎe pouЕѕitГ­, vraЕҐte ji prosГ­m a zakupte si svou vlastnГ­ kopii. DД›kujeme, Еѕe respektujete usilovnou prГЎci, kterou autorka na vznik tohoto titulu vynaloЕѕila.

Obsah tГ©to knihy je fiktivnГ­. JmГ©na, postavy, organizace, mГ­sta, udГЎlosti a konflikty jsou beze zbytku produktem autorДЌiny pЕ™edstavivosti, nebo je jejich pouЕѕitГ­ fiktivnГ­. JakГЎkoliv podobnost se skuteДЌnГЅmi osobami, aЕҐ jiЕѕ ЕѕivГЅmi nebo zesnulГЅmi, je ДЌistД› nГЎhodnГЎ.

ObrГЎzek na pЕ™ebalu Copyright Algol, pouЕѕit s licencГ­ Shutterstock.com.








OBSAH



KAPITOLA PRVNГЌ (#ud5c80b78-3d61-5fda-8ac3-e8b6e3aa0f0b)

KAPITOLA DRUHГЃ (#u28c1a387-e97e-5f2f-bce7-251a6628a8d1)

KAPITOLA TЕ?ETГЌ (#u5fd106a2-ffb3-5c02-8ac2-6c9cb8f6caca)

KAPITOLA ДЊTVRTГЃ (#u9fee78f3-14f5-5e8b-ab64-2f464451652f)

KAPITOLA PГЃTГЃ (#ucdbe6c37-306d-5a3e-a560-e9ee7a33da02)

KAPITOLA Е ESTГЃ (#u4dca13c5-3101-56e3-b735-f6ab86421c9c)

KAPITOLA SEDMГЃ (#u8addb826-34e7-5580-aec3-f2cd9aaae3c0)

KAPITOLA OSMГЃ (#u20fd5e4a-ef88-5e05-a7bb-6f20b74601be)

KAPITOLA DEVГЃTГЃ (#u95aa93ca-e738-546a-b904-83ddfa996c43)

KAPITOLA DESГЃTГЃ (#u81c4150f-363e-5cfd-b93f-8354133344b6)

KAPITOLA JEDENГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVANГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?INГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA ДЊTRNГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA PATNГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA Е ESTNГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA SEDMNГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA OSMNГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DEVATENГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ PRVNГЌ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ DRUHГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ TЕ?ETГЌ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ ДЊTVRTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ PГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ Е ESTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ SEDMГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ OSMГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ DEVГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ PRVNГЌ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ DRUHГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ TЕ?ETГЌ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ ДЊTVRTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ PГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ Е ESTГЃ (#litres_trial_promo)


“Život není nic, než pohybující se stín, ubohý herec,

KterГЅ si pЕ™echГЎzГ­ a trГЎpГ­ se hodinu za hodinou na pГіdiu,

A pak o něm není ani slechu.”



--William Shakespeare, Macbeth




KAPITOLA PRVNГЌ


Kapitán Královské stráže stál na hlídací věži a hleděl dolů na stovky Hlídačů pod ním, všechny ty mladé vojáky, kteří strážili Plameny pod jeho bystrým dohledem a roztrpčeně si povzdechl. Muž, který je hoden toho vést vojenskou jednotku, kapitán, měl pocit, že je to pro něj každodenní urážkou být nasazený zde, na nejzazším konci Escalonu, dohlížet na neukázněnou skupinu kriminálníků, které nazývali vojáky. Toto nebyli vojáci – byli to otroci, kriminálníci, chlapci, staří muži, nechtěná společnost, všichni byli naverbováni, aby sledovali zeď z plamenů, která se za tisíc let nezměnila. Byla to jen velebnější věznice a on si zasloužil něco lepšího. Zasloužil si být kdekoli jinde, jen ne nasazený zde, aby hlídal královské brány Androsu.

Kapitán se, bez většího zájmu, podíval na další odehrávající se rvačku, dnes již třetí. Tato se zdála být mezi dvěma přerostlými chlapci, kteří bojovali o kus chleba. Dav křičících chlapců se kolem nich rychle shromáždil a povzbuzoval je. Na nic jiného se zde nedalo dívat. Byli tak znudění, stáli a hleděli na Plameny den za dnem, všichni byli zoufalí po krvi – a on je nechal, ať se baví. Když jeden druhého zabijí, o to lépe – budou mít o dva chlapce, na které musí dohlížet, méně.

ZaznД›l vГЅkЕ™ik, jak jeden z chlapcЕЇ pЕ™elstil druhГ©ho, do srdce mu zabodl dГЅku. Chlapec zhadrovatД›l, zatГ­mco ostatnГ­ nad jeho smrtГ­ skandovali, a potom rychle prohledali jeho tД›lo, jestli nД›co nenajdou. Byla to alespoЕ€ milostnД› rychlГЎ smrt, mnohem lepЕЎГ­, neЕѕ ta pomalГЎ, kterГ© zde budou ДЌelit vЕЎichni ostatnГ­. VГ­tД›z vystoupil kupЕ™edu, ostatnГ­ odtlaДЌil stranou, natГЎhl se a vzal z kapsy mrtvГ©ho muЕѕe kousek chleba, nacpal si ho zpД›t do svГ© kapsy.

Byl to jen dalЕЎГ­ den u PlamenЕЇ a kapitГЎn hoЕ™el pokoЕ™enГ­m. Toto si nezaslouЕѕil. UdД›lal jedinou chybu, jednou neuposlechl pЕ™Г­mГ©ho rozkazu a za trest byl poslГЎn sem. Bylo to nefГ©r. Co by dal za to, aby to mohl vrГЎtit zpД›t a zmД›nit ten jedinГЅ okamЕѕik v jeho minulosti. Pomyslel si, Еѕe Еѕivot byl pЕ™Г­liЕЎ nesnadnГЅ, pЕ™Г­liЕЎ absolutnГ­, pЕ™Г­liЕЎ krutГЅ.

Kapitán se odevzdal svému osudu, otočil se a hleděl na Plameny. Něco bylo na jejich neustálém práskání, dokonce i po všech těch letech to stále shledával přitažlivým a hypnotickým. Bylo to jako hledět do tváře samotnému Bohu. Jak se ztratil v záři, začal přemýšlet o samotné podstatě života. Vše se zdálo být tak bezvýznamné. Jeho role zde – role všech těch chlapců tady – všechno se to zdálo být bezvýznamné. Plameny se tyčily tisíce let a nikdy neustanou a zatímco budou hořet, národ skřítků se přes ně nikdy nedostane. Marda by stejně tak mohla být za mořem. Kdyby bylo po něm, vybral by si nejlepší z těchto chlapců a umístil by je jinde v Escalonu, podél pobřeží, kde je skutečně potřebují, a všechny ostatní kriminálníky mezi nimi by zabil.

KapitГЎn ztratil pojem o ДЌase, ostatnД› stejnД› jako vЕѕdycky, ztratil se v zГЎЕ™i PlamenЕЇ a aЕѕ na sklonku dne pozornД› zamrkal. VЕЎiml si nД›ДЌeho, co nemohl zpracovat, promnul si oДЌi, vД›Е™il, Еѕe se mu to jenom zdГЎ. A pЕ™esto jak se dГ­val, pomalu si uvД›domil, Еѕe se mu to nezdГЎ. SvД›t se mu zaДЌal mД›nit pЕ™ed oДЌima.

VЕЎudypЕ™Г­tomnГ© praskГЎnГ­, za kterГ©ho Еѕil kaЕѕdiДЌkГЅ okamЕѕik od tГ© doby, co sem pЕ™ijel, se pomalu utiЕЎilo. Horko, kterГ© sГЎlalo z PlamenЕЇ, najednou zmizelo, aЕѕ ucГ­til chlad, skuteДЌnГЅ chlad a to poprvГ© od doby, kdy sem pЕ™iЕЎel. A potom, zatГ­mco se dГ­val, sloupec jasnД› rudГЅch a oranЕѕovГЅch plamenЕЇ, kterГ© ho pГЎlily do oДЌГ­, kterГ© ozaЕ™ovaly den i noc, byly ty tam.

Zmizely.

KapitГЎn si znovu pЕ™emГЅЕЎlivД› promnul oДЌi. ZdГЎlo se mu to? ZatГ­mco se dГ­val Plameny se pЕ™ed nГ­m sniЕѕovaly aЕѕ k zemi, jako zГЎvД›s, kterГЅ byl spuЕЎtД›n. A za vteЕ™inu uЕѕ tam nebylo vЕЇbec nic.

Nic.

Kapitán přestal dýchat, začala v něm stoupat panika a pochyby. Ocitl se, jak se poprvé diva na druhou stranu: na Mardu. Měl jasný a nezakrytý výhled. Byla to země plná černa – černota, holé hory, černé, rozeklaté skály, černá země, smrt, černé stromy. Byla to země, jakou nikdy neměl spatřit. Země, kterou neměl spatřit nikdo v Escalonu.

Rozlehlo se udivenГ© ticho, jak chlapci dole poprvГ© pЕ™estali mezi sebou bojovat. VЕЎichni ЕЎokovanД› ztuhli, otoДЌili se a lapali po dechu. ZeДЏ z plamenЕЇ byla pryДЌ a na druhГ© stranД› stГЎla, a hladovД› si je prohlГ­Еѕela, armГЎda skЕ™Г­tkЕЇ, zaplnila zemi, zaplnila horizont.

NГЎrod.

KapitГЎna zabolelo u srdce. Jen stopu vzdГЎlenГЅ stГЎl nГЎrod nejodpornД›jЕЎГ­ch bestiГ­, jakГ© kdy spatЕ™il, pЕ™erostlГЅch, grotesknГ­ch, znetvoЕ™enГЅch, vЕЎechny tЕ™Г­maly ohromnГ© halapartny a vЕЎechny nedoДЌkavД› ДЌekaly na svЕЇj okamЕѕik. MiliГіny jich hledД›ly a zdГЎly se bГЅt stejnД› udiveny, protoЕѕe jim dochГЎzelo, Еѕe je nynГ­ od Escalonu nic nedД›lГ­.

Oba nГЎrody tam stГЎly, jeden proti druhГ©mu, dГ­valy se na sebe, skЕ™Г­tkovГ© zГЎЕ™ili vГ­tД›zstvГ­m a lidГ© panikou. Nakonec tam stГЎlo jen nД›kolik stovek lidГ­ proti miliГіnu skЕ™Г­tkЕЇ.

Ticho pЕ™eruЕЎil kЕ™ik. ZaznД›l na stranД› skЕ™Г­tkЕЇ, pokЕ™ik vГ­tД›zstvГ­, nГЎsledovГЎn ohromnГЅm zahЕ™mД›nГ­m, jak skЕ™Г­tci zaГєtoДЌili. BurГЎceli jako stГЎdo buvolЕЇ, pozvedli svГ© halapartny a usekli hlavy zpanikaЕ™enГЅch chlapcЕЇ, kteЕ™Г­ nepobrali ani dost odvahy na to, aby utГ­kali. Byla to vlna smrti, vlna destrukce.

KapitГЎn tam stГЎl sГЎm na svГ© vД›Еѕi, pЕ™Г­liЕЎ zhrozenГЅ na to, aby nД›co udД›lal, nebo dokonce tasil svЕЇj meДЌ, zatГ­mco se k nД›mu hnali skЕ™Г­tkovГ©. Za okamЕѕik se ocitl, jak padГЎ, kdyЕѕ ho rozzuЕ™enГЅ dav svrhl z vД›Еѕe. CГ­til, jak spadl skЕ™Г­tkЕЇm do nГЎruДЌe a vykЕ™ikl, kdyЕѕ ho uchopili svГЅmi drГЎpy a roztrhali ho na kousky.

A jak tam leЕѕel a umГ­ral, vД›dД›l, co pЕ™iЕЎlo na Escalon, poslednГ­ myЕЎlenka, kterГЎ ho napadla byla: chlapec, kterГЅ byl ubodГЎn, kterГЅ umЕ™el za kousek chleba, mД›l z nich nejvД›tЕЎГ­ ЕЎtД›stГ­.




KAPITOLA DRUHГЃ


Dierdra cГ­tila, jak jsou jejГ­ plГ­ce drceny, zatГ­mco se motala, hlava nehlava, hluboko pod vodou, zoufalГЎ po vzduchu. SnaЕѕila se zorientovat, ale nebyla toho schopnГЎ, znovu a znovu byla pohazovГЎna masivnГ­mi vlnami, svД›t se jГ­ otoДЌil vzhЕЇru nohama. ChtД›la se nadechnout, jejГ­ tД›lo kЕ™iДЌelo po kyslГ­ku, a pЕ™esto vД›dД›la, Еѕe kdyЕѕ se o to pokusГ­, jistД› zemЕ™e.

ZavЕ™ela oДЌi a plakala, jejГ­ slzy se spojily s vodou v jedno, pЕ™emГЅЕЎlela, jestli toto peklo nД›kdy skonДЌГ­. JejГ­ jedinГЎ ГєtД›cha byla myЕЎlenka na Marca. VidД›la ho u sebe, motal se ve vodД›, cГ­tila, jak jГ­ drЕѕГ­ ruku a otoДЌila se a hledala ho. A pЕ™esto, kdyЕѕ se dГ­vala, nic nevidД›la, nic neЕѕ ДЌernotu a zpД›nД›nГ© vlny, kterГ© ji tГЎhly dolЕЇ. PЕ™edpoklГЎdala, Еѕe Marco uЕѕ je dГЎvno mrtev.

Dierdra chtД›la breДЌet a pЕ™esto jГ­ bolest vzala z jejГ­ mysli vЕЎechny myЕЎlenky sebelГ­tosti a nutila ji myslet pouze na jejГ­ pЕ™eЕѕitГ­. A kdyЕѕ si myslela, Еѕe vlna uЕѕ nemЕЇЕѕe bГЅt silnД›jЕЎГ­, hodila s nГ­ k zemi, znovu a znovu, tlaДЌila ji dolЕЇ takovou silou, Еѕe cГ­tila, jako by celГЎ vГЎha svД›ta byla na nГ­. VД›dД›la, Еѕe nepЕ™eЕѕije.

Jak ironické, pomyslela si, zemřít zde, v jejím domovském městě, rozdrcena přívalovou vlnou, vytvořenou kanóny Pandesianů. Raději by zemřela jinak. Myslela si, že by zvládla téměř jakoukoli formu smrti – kromě utopení se. Nemohla pojmout tuto příšernou bolest, jak sebou mávala, nebyla schopná otevřít ústa a naposledy se nadechnout vzduchu, po kterém toužila každičká část jejího těla.

Cítila, jak slábne, poddávala se bolesti – a potom, když cítila, že se jí oči zavírají, když věděla, že už to nemůže vydržet, najednou cítila, jak se otočila, rychle se zatočila směrem vzhůru a vlna ji vytlačila stejnou silou, jakou ji předtím drtila. Vyhodila ji vzhůru jako katapult, hnala se k hladině, už viděla sluneční svit, ten tlak potlačil její slzy.

A k jejГ­mu pЕ™ekvapenГ­ byla za okamЕѕik na hladinД›. Zalapala po dechu, vdechovala mocnД›, byla vdД›ДЌnГЎ za svЕЇj Еѕivot jako nikdy pЕ™edtГ­m. Lapala po dechu, nasГЎvala vzduch a za okamЕѕik byla, ke svГ©mu zhrozenГ­, znovu vtaЕѕena pod vodu. Ale tentokrГЎt mД›la dost kyslГ­ku, aby pЕ™eЕѕila o chvilku dГ©le, a tentokrГЎt ji voda nezatlaДЌila aЕѕ tak hluboko.

Brzy se dostala znovu nahoru, vynoЕ™ila se, znovu se nadechla pЕ™edtГ­m, neЕѕ byla opД›t vtaЕѕena dolЕЇ. PokaЕѕdГ© to bylo jinГ©, vlna slГЎbla a jak se znovu vynoЕ™ila, cГ­tila, Еѕe vlna dosГЎhla konce mД›sta a mizela.

Dierdra se brzy ocitla za mД›stem, za vЕЎemi velkГЅmi budovami, vЕЎechny byly nynГ­ pod vodou. Byla vtaЕѕena znovu pod vodu, ale dost pomalu na to, aby mohla jeЕЎtД› otevЕ™Г­t pod vodou oДЌi a pod hladinou vidД›la vЕЎechny ohromnГ© budovy, kterГ© se kdysi tyДЌily do vГЅЕЎky. VidД›la mnoЕѕstvГ­ tД›l, kterГЎ kolem nГ­ proplavala jako ryby, tД›la, jejichЕѕ posmrtnГ© vГЅrazy se jiЕѕ snaЕѕila vytlaДЌit z mysli.

Nakonec, nevД›dД›la kolik ДЌasu uplynulo, se Dierdra vynoЕ™ila a tentokrГЎt uЕѕ navЕѕdy. Byla dost silnГЎ na to, aby bojovala s poslednГ­ slabou vlnou, kterГЎ se ji snaЕѕila znovu vtГЎhnout dolЕЇ a s poslednГ­m kopnutГ­m zЕЇstala plavat na hladinД›. Voda z pЕ™Г­stavu se dostala daleko do centra a uЕѕ nemД›la kam jГ­t a Dierdra se brzy ocitla vyplavenГЎ na travnatГ© pole, jak voda zaДЌala ustupovat a vracela se zpД›t do moЕ™e, zЕЇstala tam osamocenГЎ.

Dierdra tam leЕѕela na bЕ™iЕЎe, obliДЌej ponoЕ™enГЅ do mokrГ© trГЎvy, bruДЌela bolestГ­. StГЎle lapala po dechu, jejГ­ plГ­ce bolely, zhluboka dГЅchala a vychutnГЎvala si kaЕѕdГЅ dech. PodaЕ™ilo se jГ­ oslabenД› otoДЌit hlavu, podГ­vat se pЕ™es rameno a byla zhrozenГЎ, kdyЕѕ spatЕ™ila moЕ™e, kde bylo jednou mocnГ© mД›sto. VЕЎimla si nejvyЕЎЕЎГ­ ДЌГЎsti zvonice, kterГЎ vykukovala nД›kolik stop nad hladinu a podivovala se nad tГ­m, jak se kdysi tyДЌila stovky stop vysoko.

Dierdra byla vГ­c neЕѕ vyДЌerpanГЎ a koneДЌnД› se uvolnila. ObliДЌej jГ­ padl na zem, zatГ­mco tam leЕѕela a ponechala bolest, aby ji pЕ™emohla. Nemohla se pohnout, i kdyby chtД›la.

Za okamЕѕik tvrdД› usnula na vzdГЎlenГ©m poli na pokraji svД›ta, byla sotva naЕѕivu. A pЕ™esto byla nД›jak naЕѕivu.

*

“Dierdro,” zazněl hlas a jemné šťouchnutí.

Dierdra otevЕ™ela oДЌi, omrГЎДЌenГЎ z toho, Еѕe uЕѕ zapadalo slunce. Byla ledovГЎ zima, jejГ­ obleДЌenГ­ bylo stГЎle mokrГ©, snaЕѕila se zorientovat se, pЕ™emГЅЕЎlela, jak dlouho tu leЕѕГ­, pЕ™emГЅЕЎlela, jestli je naЕѕivu nebo po smrti. Potom se ta ruka objevila znovu a dloubala ji do ramene.

Dierdra se podГ­vala vzhЕЇru a k jejГ­ ohromnГ© ГєlevД› tam uvidД›la Marca. Byl naЕѕivu, z ДЌehoЕѕ byla nadЕЎenГЎ. Vypadal pomlГЎcenД›, ztrhanД›, pЕ™Г­liЕЎ bledД› a vypadal, jako by zestГЎrl o sto let. A pЕ™esto byl naЕѕivu. NД›jak se mu podaЕ™ilo pЕ™eЕѕГ­t.

Marco poklekl vedle nГ­, usmГ­val se, ale zГЎroveЕ€ se na ni dГ­val smutnГЅma oДЌima, v oДЌГ­ch mu nezГЎЕ™il Еѕivot jako dЕ™Г­v.

“Marco,” odpověděla slabě, polekaná ze svého chraplavého hlasu.

VЕЎimla si, Еѕe mГЎ na stranД› obliДЌeje ЕЎrГЎm, plnГЎ obav se natГЎhla, aby se ho dotkla.

“Vypadáš tak špatně, jak špatně se já cítím,” řekla.

Pomohl jГ­ nahoru a ona se postavila na nohy, jejГ­ tД›lo zniДЌenГ© bolestГ­ ze vЕЎech ЕЎrГЎmЕЇ a modЕ™in, ЕЎkrГЎbnutГ­ a Е™eznГЅch ran na paЕѕГ­ch a nohou. Prozkoumala kaЕѕdou konДЌetinu, naЕЎtД›stГ­ nic nemД›la zlomenГ©.

Dierdra se zhluboka nadechla, pЕ™ipravila se, zatГ­mco se otoДЌila a podГ­vala se za sebe. Toho se obГЎvala, byla to noДЌnГ­ mЕЇra: jejГ­ milovanГ© mД›sto bylo to tam, nynГ­ nebylo nic neЕѕ souДЌГЎst moЕ™e, jedinГЎ vД›c, kterГЎ se tyДЌila, byla malГЎ ДЌГЎst zvonice. Na horizontu za nГ­ uvidД›la flotilu ДЌernГЅch pandesianskГЅch lodГ­, kterГ© pluly hloubД›ji do vnitra zemД›.

“Nemůžeme tu zůstat,” řekl naléhavě Marco. “Blíží se.”

“Kam ale můžeme jít?” zeptala se a cítila se bezmocná.

Marco na ni bez vГЅrazu hledД›l, sГЎm takГ© nevД›dД›l.

Dierdra se podГ­vala na zГЎpad slunce, snaЕѕila se nД›co vymyslet, v uЕЎГ­ch jГ­ pulzovalo. VЕЎichni, kterГ© znala a milovala, byli mrtvГ­. CГ­tila, Еѕe uЕѕ nemГЎ pro co ЕѕГ­t a kam jГ­t. Kam mЕЇЕѕeЕЎ jГ­t, kdyЕѕ bylo tvГ© domovskГ© mД›sto zniДЌeno? KdyЕѕ tГ­ha svД›ta tД› tГ­ЕѕГ­?

Dierdra zavЕ™ela oДЌi a zatЕ™ГЎsla zarmoucenД› hlavou, pЕ™ГЎla si aby to vЕЎechno zmizelo. VД›dД›la, Еѕe nД›kde tam je jejГ­ mrtvГЅ otec. Jeho vojГЎci byli vЕЎichni mrtvГ­. LidГ©, kterГ© znala a milovala celГЅ svЕЇj Еѕivot, vЕЎichni byli mrtvГ­ dГ­ky tД›mto pandesianskГЅm stvЕЇrГЎm. NynГ­ uЕѕ nikdo nezbyl, aby je zastavil. Jakou to vЕЎechno mД›lo podstatu?

Dierdra zaДЌala plakat. Myslela na svГ©ho otce, padla na kolena a cГ­tila se zniДЌenГЎ. Plakala a plakala, sama tady chtД›la zemЕ™Г­t, pЕ™ГЎla si, aby zemЕ™ela, proklГ­nala nebe, Еѕe ji nechalo naЕѕivu. ProДЌ se v tГ© vlnД› neutopila? ProДЌ nemohla bГЅt zabita s ostatnГ­mi? ProДЌ byla prokleta Еѕivotem?

Na svГ©m rameni pocГ­tila tiЕЎГ­cГ­ ruku.

“To bude dobré, Dierdro,” řekl Marco jemně.

Dierdra sebou zostuzenД› cukla.

“Omlouvám se,” řekla nakonec v pláči. “Já jen že… můj otec… Nyní už nemám nic.”

“Všechno jsi ztratila,” řekl Marco a jeho hlas byl také ztěžklý. “A já také. Také už nechci pokračovat. Ale my musíme. Nemůžeme zde ležet a zemřít. To by je zneuctilo. To by zneuctilo vše, pro co žili a bojovali.”

V dlouhГ©m tichu, kterГ© nГЎsledovalo, se Dierdra pomalu postavila, uvД›domila si, Еѕe mГЎ pravdu. A kromД› toho, kdyЕѕ se podГ­vala do MarcovГЅch hnД›dГЅch oДЌГ­, kterГ© se na ni soucitnД› dГ­valy, uvД›domila si, Еѕe nД›koho mГЎ. MГЎ Marca. TakГ© mГЎ duЕЎi svГ©ho otce, kterГЎ se na ni divГЎ, kterГЎ ji pozoruje a pobГ­zГ­ ji, aby byla silnГЎ.

PЕ™inutila se to setЕ™ГЎst. MusГ­ bГЅt silnГЎ. JejГ­ otec by chtД›l, aby byla silnГЎ. SebelГ­tost, uvД›domila si, nikomu nepomЕЇЕѕe. A jejГ­ smrt takГ© ne.

Dívala se na Marca a viděla víc, než soucit – viděla v jeho očích také lásku k ní.

Ani poЕ™ГЎdnД› nevД›dД›la, co vlastnД› dД›lГЎ, Dierdra se s buЕЎГ­cГ­m srdcem naklonila a neДЌekanД› Marca polГ­bila. Na okamЕѕik se cГ­tila pЕ™enesena do jinГ©ho svД›ta a vЕЎechny jejГ­ obavy zmizely.

Pomalu se odtГЎhla a v ЕЎoku na nД›j hledД›la. Marco vypadal stejnД› pЕ™ekvapenД›. Vzal ji za ruku.

To ji povzbudilo, naplnilo ji nadějí, znovu byla schopná jasně přemýšlet – a něco ji napadlo. Byl ještě někdo další, místo, kam mohli jít, osoba, na kterou se mohli obrátit.

Kyra.

Dierdra pocГ­tila nadД›ji.

“Vím, kam musíme jít,” řekla uspěchaně a rychle.

Marco se na ni pЕ™emГЅЕЎlivД› podГ­val.

“Kyra,” řekla. “Můžeme ji najít. Pomůže nám. Ať je kdekoli, bojuje. Můžeme se k ní přidat.”

“Ale jak víš, že je naživu?” zeptal se jí.

Dierdra zatЕ™ГЎsla hlavou.

“Nevím,” odpověděla. “Ale Kyra vždycky přežije. Je to ta nejsilnější osoba, jakou jsem kdy potkala.”

“Kde je?” zeptal se.

Dierdra pЕ™emГЅЕЎlela a vzpomnД›la si na poslednГ­ okamЕѕik, kdy Kyru vidД›la, smД›Е™ovala na sever k VД›Еѕi.

“Věž Ur,” řekla.

Marco se na ni pЕ™ekvapenД› podГ­val; potom mu oДЌima probleskla nadД›je.

“Tam jsou Hlídači,” řekl. “Stejně jako ostatní bojovníci. Muži, kteří s námi mohou bojovat.” Vzrušeně pokýval. “Dobrá volba,” dodal. “V té věži budeme v bezpečí. A jestli je tam tvá přítelkyně, tak o to lépe. Je to den chůze odtud. Pojďme. Musíme sebou pohnout.”

Vzal ji za ruku a bez dalЕЎГ­ho slova oba vyrazili, Dierdra plnГЎ novГ© nadД›je, zatГ­mco mГ­Е™ili k lesu a nД›kam k horizontu za VД›ЕѕГ­ Ur.




KAPITOLA TЕ?ETГЌ


Kyra se pЕ™ipravila vstoupit do ohnivГ©ho pole. Plameny sahaly do nebe a potom se stejnД› tak rychle snГ­Еѕily, mД›ly rЕЇznГ© barvy, laskaly ji, zatГ­mco krГЎДЌela s rozpaЕѕenГЅma rukama. CГ­tila jejich intenzitu, cГ­tila, jak ji obstupujГ­ a objГ­majГ­ ji. VД›dД›la, Еѕe jde vstЕ™Г­c smrti, a pЕ™esto nemohla jГ­t jinudy.

K neuvД›Е™enГ­ necГ­tila bolest. CГ­tila mГ­r. Jako by jejГ­ Еѕivot konДЌil.

RozhlГ©dla se, podГ­vala se skrz plameny a uvidД›la svou matku, kterГЎ na ni ДЌekala aЕѕ na konci, na druhГ© stranД› pole. CГ­tila mГ­r, kdyЕѕ koneДЌnД› vД›dД›la, Еѕe bude v nГЎruДЌГ­ svГ© matky.

JГЎ jsem zde, Kyro, zavolala. PojДЏ ke mnД›.

Kyra se dГ­vala do plamenЕЇ a jen matnД› rozeznГЎvala obliДЌej svГ© matky, byl tГ©mД›Е™ prЕЇhlednГЅ, ДЌГЎsteДЌnД› schovanГЅ za tyДЌГ­cГ­ se zdГ­ z plamenЕЇ. KrГЎДЌela hloubД›ji mezi praskajГ­cГ­ plameny, aЕѕ ji ze vЕЎech stran obklopovaly, nebyla schopnГЎ zastavit.

Najednou zaznД›l mocnГЅ vГЅkЕ™ik, dokonce pЕ™ehluЕЎil i oheЕ€ a ona se podГ­vala vzhЕЇru a byla uЕѕaslГЎ, kdyЕѕ vidД›la nebe plnГ© drakЕЇ. KrouЕѕili a piЕЎtД›li a zatГ­mco je sledovala, jeden ohromnГЅ drak zahЕ™mД›l a vrhl se pЕ™Г­mo po nГ­.

Kyra cГ­tila, Еѕe pro ni jde smrt.

Jak se drak blГ­Еѕil, jeho paЕ™ГЎty se roztГЎhly, najednou se pod nГ­ propadla zem a Kyra cГ­tila, jak padГЎ, Е™Г­tГ­ se dolЕЇ k zemi, zemi plnГ© plamenЕЇ, mГ­sta, ze kterГ©ho nebude moci uniknout.

Kyra otevЕ™ela pЕ™ekvapenД› oДЌi, zhluboka dГЅchala. PodГ­vala se kolem sebe, pЕ™emГЅЕЎlela, kde je, cГ­tila bolest v kaЕѕdiДЌkГ©m kousku svГ©ho tД›la. CГ­tila bolest v obliДЌeji, jejГ­ tvГЎЕ™e byly nateklГ© a pulzovalo v nich, tД›Еѕko se jГ­ dГЅchalo, byla hlavou v blГЎtД›. UvД›domila se, Еѕe leЕѕГ­ obliДЌejem v blГЎtД›, zaboЕ™ila do nД›j dlanД› a pomalu se odtlaДЌila, otЕ™ela si z obliДЌeje blГЎto a pЕ™emГЅЕЎlela, co se stalo.

Najednou zaznД›lo burГЎcenГ­ a Kyra se podГ­vala vzhЕЇru a pocГ­tila vlnu hrЕЇzy, jak si vЕЎimla nД›ДЌeho na nebi, co bylo velice skuteДЌnГ©. Vzduch byl plnГЅ drakЕЇ vЕЎech tvarЕЇ, velikostГ­ a barev, vЕЎichni krouЕѕili, piЕЎtД›li, plivali oheЕ€, byli rozlГ­cenГ­. ZatГ­mco je sledovala, jeden se vrhl stЕ™emhlav dolЕЇ a plivl sloupec ohnД› aЕѕ k zemi.

Kyra se ohlГ©dla a podГ­vala se kolem sebe a jejГ­ srdce zabuЕЎilo, kdyЕѕ si uvД›domila, kde je: v Androsu.

Najednou se rozpomnД›la. LetД›la na Theonovi, spД›chala zpД›t do Androsu, aby zachrГЎnila svГ©ho otce, kdyЕѕ byli na nebi napadeni tГ­mto hejnem drakЕЇ. Objevili se zniДЌeho nic, pokousali Theona, srazili je dolЕЇ k zemi. Kyra si uvД›domila, Еѕe omdlela.

NynГ­ se vzbudila do vlny horka, pЕ™Г­ЕЎernГ©ho piЕЎtД›nГ­, v chaotickГ©m hlavnГ­m mД›stД›, rozhlГ©dla se a vidД›la, Еѕe je hlavnГ­ mД›sto v plamenech. VЕЎude lidГ© utГ­kali o Еѕivot, kЕ™iДЌeli, zatГ­mco na nД› padaly vlny ohnД› jako bouЕ™e. Vypadalo to, jako by pЕ™iЕЎel konec svД›ta.

Kyra slyЕЎela namГЎhavГ© dГЅchГЎnГ­ a jejГ­ srdce zabolelo, kdyЕѕ vidД›la blГ­zko leЕѕet Theona, byl na boku, zranД›nГЅ, z jeho ЕЎupin tekla krev. OДЌi mД›l zavЕ™enГ©, jazyk mu visel z tlamy ven a vypadal, Еѕe je na pokraji smrti. UvД›domila si, Еѕe jedinГЅ dЕЇvod, proДЌ byli stГЎle naЕѕivu, bylo, Еѕe ona a Theon byli pod horou suti. Museli padnout na budovu, kterГЎ se na nД› zЕ™Г­tila. AlespoЕ€ jim poskytla Гєkryt mimo pohled drakЕЇ vysoko nahoЕ™e.

Kyra vД›dД›la, Еѕe musГ­ ona i Theon odtud okamЕѕitД› pryДЌ. NemД›li moc ДЌasu, neЕѕ si jich vЕЎimnou.

“Theone!” pobízela ho.

OtoДЌila se a nadzvedla se, tlaДЌenГЎ sutГ­, koneДЌnД› se jГ­ podaЕ™ilo odtlaДЌit ohromnГЅ kus suti ze zad, ДЌГ­mЕѕ se osvobodila. Potom pЕ™ispД›chala k Theonovi a divoce odhazovala kupu suti z nД›j. PodaЕ™ilo se jГ­ odtlaДЌit vД›tЕЎinu kamenГ­ a pЕ™esto jak zatlaДЌila na ohromnГЅ balvan na jeho zГЎdech, kterГЅ jej tlaДЌil k zemi, nepodaЕ™ilo se jГ­ to. Znovu a znovu se s nГ­m snaЕѕila hnout, ale aЕҐ se snaЕѕila jakkoli, nepohnul se.

Kyra pЕ™ebД›hla k TheonovД› tvГЎЕ™i a chtД›la ho probudit. Hladila ho po ЕЎupinГЎch a on pomalu otevЕ™el oДЌi. Ale pak je zase znovu zavЕ™el, tvrdД› s nГ­m zatЕ™ГЎsla.

“Vzbuď se!” dožadovala se Kyra. “Potřebuji tě!”

Theon znovu otevЕ™el trochu oДЌi, potom se otoДЌil a podГ­val se na ni. KdyЕѕ ji poznal, uvidД›la v jeho oДЌГ­ch bolest a zuЕ™ivost. SnaЕѕil se pohnout, vstГЎt, ale byl pЕ™Г­liЕЎ slabГЅ; balvan na nД›j pЕ™Г­liЕЎ tlaДЌil.

Kyra na balvan zuЕ™ivД› tlaДЌila, ale pak zaДЌala plakat, kdyЕѕ si uvД›domovala, Еѕe s nГ­m nemЕЇЕѕe pohnout. Theon byl uvД›znД›n. ZemЕ™e zde. A ona takГ©.

Kyra zaslechla zahЕ™mД›nГ­, podГ­vala se vzhЕЇru a uvidД›la masivnГ­ho draka se ЕЎpiДЌatГЅmi zelenГЅmi ЕЎupinami, kterГЅ si jich vЕЎiml. Divoce zahЕ™mД›l a potom se vrhl stЕ™emhlav pЕ™Г­mo na nД›.

Nech mД› tu.

Zaslechla Kyra hlas, kterГЅ se ozГЅval hluboko v jejГ­m nitru. Byl to TheonЕЇv hlas.

Schovej se. Jdi daleko odtud. Dokud je jeЕЎtД› ДЌas.

“Ne!” vykřikla, třásla se a odmítala ho opustit.

Jdi, ponoukal ji. Nebo tady oba zemЕ™eme.

“Tak tu oba zemřeme!” vykřikla odhodlaně. Neopustí svého přítele. Nikdy.

Nebe potemnД›lo a Kyra se podГ­vala nahoru a uvidД›la, jak se ohromnГЅ drak pЕ™iblГ­Еѕil s roztaЕѕenГЅmi drГЎpy. OtevЕ™el tlamu, vycenil Е™adu ostrГЅch zubЕЇ a ona vД›dД›la, Еѕe to nepЕ™eЕѕije. Ale bylo jГ­ to jedno. NeopustГ­ Theona. Smrt si ji vezme. Ale ne zbabД›lost. NebojГ­ se smrti.

Jen toho, Еѕe by neЕѕila sprГЎvnД›.




KAPITOLA ДЊTVRTГЃ


Duncan s ostatnГ­mi utГ­kal ulicemi Androsu, belhal se, snaЕѕil se udrЕѕet tempo s Aidanem, Motleym a mladou dГ­vkou, Cassandrou, zatГ­mco AidanЕЇv pes, BГ­lГЅ, ho kousal do pat, aby ho pobГ­dl k rychlejЕЎГ­mu tempu. Za paЕѕi ho tГЎhl starГЅ a dЕЇvД›ryhodnГЅ vЕЇdce, Anvin, jeho novГ© pГЎЕѕe Septin po jeho boku, kterГ© se snaЕѕilo ho udrЕѕet v bД›hu, ale sГЎm s tГ­m mД›l hodnД› prГЎce. Duncan vidД›l, jak je jeho pЕ™Г­tel zranД›nГЅ a dotklo se ho, Еѕe je v takovГ©m stavu, Еѕe riskoval svЕЇj Еѕivot a cestoval tak daleko, aby ho osvobodil.

UbohГЎ skupina sprintovala po vГЎlkou zniДЌenГЅch ulicГ­ch Androsu, vЕЎude kolem nich panoval chaos, vЕЎechno bylo proti jejich pЕ™eЕѕitГ­. Na jednГ© stranД› Duncan cГ­til Гєlevu, Еѕe je svobodnГЅ, byl tak ЕЎЕҐastnГЅ, Еѕe znovu spatЕ™il svГ©ho syna, tak vdД›ДЌnГЅ, Еѕe je s nimi. A pЕ™esto, kdyЕѕ si prohlГ­Еѕel nebe, takГ© cГ­til, Еѕe opustil celu ЕѕalГЎЕ™e jen proto, aby byl pЕ™edhozen jistГ© smrti. Nebe bylo plnГ© krouЕѕГ­cГ­ch drakЕЇ, vrhali se dolЕЇ, ohГЎnД›li se po budovГЎch, niДЌili mД›sto, zatГ­mco plivali ohromnГ© sloupy plamenЕЇ. VЕЎechny ulice byly plnГ© ohnД›, blokovaly skupinu v kaЕѕdГ© zatГЎДЌce. Jak byla jedna ulice za druhou ztracena, ГєtД›k z hlavnГ­ho mД›sta se zdГЎl bГЅt stГЎle mГ©nД› pravdД›podobnГЅ.

Bylo jasnГ©, Еѕe Motley znГЎ tyto temnГ© uliДЌky dobЕ™e, vedl je obratnД›, zatГЎДЌel do jednГ© uliДЌky za druhou, vЕЎude nachГЎzel zkratky, podaЕ™ilo se mu vyhnout se potulnГЅm skupinГЎm pandesianskГЅch vojГЎkЕЇ, kteЕ™Г­ byli nejvД›tЕЎГ­ hrozbou jejich Гєniku. A pЕ™esto Motley, i pЕ™es svou vynalГ©zavost, se nemohl vyhnout drakЕЇm a jak zatoДЌil do dalЕЎГ­ uliДЌky, ta byla nГЎhle takГ© v plamenech. VЕЎichni se zastavili, obliДЌeje je z toho horka pГЎlili a pak prchali pryДЌ.

Duncan byl upocenГЅ, zatГ­mco utГ­kal zpД›t, podГ­val se na Motleyho a nenaЕЎel tentokrГЎt ЕѕГЎdnou ГєtД›chu, Motley se otГЎДЌel vЕЎemi smД›ry a v jeho obliДЌeji se zobrazila panika.

“Tudy!” řekl konečně Motley.

OtoДЌil se a vedl je dalЕЎГ­ postrannГ­ uliДЌkou a oni se sehnuli pod kamennou klenbou tД›snД› pЕ™edtГ­m, neЕѕ drak zaplnil mГ­sto, kde pЕ™ed chvГ­lГ­ stГЎli, ДЌerstvou vlnou ohnД›.

Jak utГ­kali, Duncana bolelo vidД›t jeho ohromnГ© mД›sto zniДЌenГ©, toto mГ­sto, kterГ© kdysi miloval a obhajoval. Nemohl si pomoci a cГ­til, jako by Escalon nikdy nemohl bГЅt navrГЎcen do svГ© pЕЇvodnГ­ slГЎvy. ЕЅe jeho domovina byla navЕѕdy zniДЌenГЎ.

Zazněl výkřik a Duncan se podíval přes rameno a uviděl tucet pandesianských vojáků, kteří si jich všimli. Hnali za nimi uličkou, blížili se a Duncan věděl, že se s nimi nemohou střetnout – a nemohou jim utéci. Vstup do města byl stále daleko a docházel jim čas.

Najednou zazněl ohromný náraz – a Duncan se podíval nahoru a viděl, jak se drak ohnal po zvonici hradu svými spáry.

“Pozor!” zakřičel.

Vrhl se kupЕ™edu a srazil Aidana a ostatnГ­ z cesty pЕ™edtГ­m, neЕѕ vedle nД› dopadly zbytky vД›Еѕe. Za nГ­m pЕ™istГЎl s mocnГЅm zahЕ™mД›nГ­m ohromnГЅ kus kamene, aЕѕ se zvedla mraДЌna prachu.

Aidan se podГ­val vzhЕЇru na svГ©ho otce, ЕЎok a vdД›ДЌnost v jeho oДЌГ­ch, a Duncan pocГ­til zadostiuДЌinД›nГ­, protoЕѕe alespoЕ€ zachrГЎnil Еѕivot svГ©mu synovi.

Duncan zaslechl tlumenГ© vГЅkЕ™iky, otoДЌil a s vdД›kem si uvД›domil, Еѕe suЕҐ alespoЕ€ blokuje cestu pronГЎsledujГ­cГ­m vojГЎkЕЇm.

UtГ­kali dГЎl, Duncan mД›l potГ­Еѕe s nimi udrЕѕet tempo, jeho slabost a zranД›nГ­ z uvД›znД›nГ­ ho uЕѕГ­raly; byl vyhladovД›lГЅ, pohmoЕѕdД›nГЅ, zbitГЅ a kaЕѕdГЅ krok byla ohromnГЎ nГЎmaha. A pЕ™esto se pЕ™inutil pokraДЌovat, kdyЕѕ uЕѕ ne kvЕЇli niДЌemu jinГ©mu, tak aby se ujistil, Еѕe jeho syn a jeho pЕ™ГЎtelГ© pЕ™eЕѕijГ­. NemЕЇЕѕe je zradit.

ZatoДЌili v ГєzkГ© zatГЎДЌce a doЕЎli na rozcestГ­ uliДЌek. Zastavili se, vЕЎichni hledД›li na Motleyho.

“Musíme se dostat pryč z tohoto města!” křičela Cassandra na Motleyho, bylo jasné, že je frustrovaná. “A ty ani nemáš ponětí o tom, kam jdeš!”

Motley se podГ­val doleva, potom doprava, bylo jasnГ©, Еѕe je vyveden z mГ­ry.

“V této uličce býval nevěstinec,” řekl a podíval se doprava. “Vede na konec města.”

“Nevěstinec?” odsekla Cassandra. “Držíš se v pěkné společnosti.”

“Mě je jedno, v jaké společnosti se držíš,” dodal Anvin, “pokud nás dostaneš odtud.”

“Jen doufejme, že není zablokovaná,” dodal Aidan.

“Jdeme!” vykřikl Duncan.

Motley se znovu rozbД›hl, zatoДЌil doprava, nebyl fit a lapal po dechu.

Zahnuli a nГЎsledovali ho, vЕЎichni do Motleyho vklГЎdali nadД›ji, zatГ­mco utГ­kal opuЕЎtД›nГЅmi zadnГ­mi uliДЌkami hlavnГ­ho mД›sta.

VЕЎichni znovu a znovu zatoДЌili a koneДЌnД› pЕ™iЕЎli k nГ­zkГ© kamennГ© klenbД›. VЕЎichni se sehnuli, probД›hli pod nГ­ a jak se vynoЕ™ili na druhГ© stranД›, Duncanovi se ulevilo, kdyЕѕ vidД›l, jak se pЕ™ed nimi otevЕ™el prostor. Byl nadЕЎenГЅ, kdyЕѕ v dГЎli spatЕ™il zadnГ­ brГЎnu Androsu a otevЕ™enГ© planiny a pouЕЎЕҐ za nimi. PЕ™esnД› za branami stГЎl tucet pandesianskГЅch konГ­, byli pЕ™ivГЎzГЎni, byli zЕ™ejmД› opuЕЎtД›ni svГЅmi mrtvГЅmi jezdci.

Motley se zakЕ™enil.

“Е?Г­kal jsem vГЎm to,” Е™ekl.

Duncan utíkal s ostatními, nabíral na rychlosti, cítil, že se znovu stává tím, kým býval, cítil nový příval naděje – a pak najednou zazněl výkřik, který mu probodl srdce.

Zastavil se a poslouchal.

“Počkat!” zakřičel na ostatní.

VЕЎichni se zastavili a podГ­vali se na nД›j, jako by byl blГЎzen.

Duncan tam stГЎl a ДЌekal. To snad ne? mohl pЕ™Г­sahat, Еѕe zaslechl hlas svГ© dcery. Kyry. Nebo se mu to zdГЎlo?

SamozЕ™ejmД›, Еѕe se mu to muselo zdГЎt. Jak by mohla bГЅt zde, v Androsu? Byla odtud daleko, na druhГ© stranД› Escalonu, ve VД›Еѕi Ur, v bezpeДЌГ­.

Ale nemohl se pЕ™es to pЕ™enГ©st a jen tak odejГ­t potГ©, co to zaslechl.

Stál tam jako zmrazený, čekal – a potom to znovu uslyšel. Vstaly mu chlupy na těle. Tentokrát si byl jistý. Byla to Kyra.

“Kyro!” řekl nahlas s dokořán otevřenýma očima.

Bez pЕ™emГЅЕЎlenГ­ se otoДЌil zГЎdy k ostatnГ­m, otoДЌil se zГЎdy k vГЅchodu a utГ­kal zpД›t do hoЕ™Г­cГ­ho mД›sta.

“Kam jdeš!?” zakřičel za ním Motley.

“Je tam Kyra!” vykřikl za běhu. “A je v nebezpečí!”

“Zbláznil ses?” řekl Motley, přispěchal a chytil ho za rameno. “Běžíš vstříc jisté smrti!”

Ale Duncan byl odhodlanГЅ, odstrДЌil Motleyho ruku a pokraДЌoval v bД›hu.

“Jistá smrt,” odpověděl, “by byla otočit se zády k dceři, kterou miluji.”

Duncan se nezastavil, zahnul sГЎm do uliДЌky, sprintoval zpД›t vstЕ™Г­c smrti, do hoЕ™Г­cГ­ho mД›sta. VД›dД›l, Еѕe to znamenГЎ jistou smrt. A nedbal na to. Pokud jen znovu spatЕ™Г­ Kyru.

Kyro, pomyslel si. PoДЌkej na mД›.




KAPITOLA PГЃTГЃ


NejsvatД›jЕЎГ­ a NejvyЕЎЕЎГ­ Ra sedД›l v hlavnГ­m mД›stД› na svГ©m zlatГ©m trЕЇnu, uprostЕ™ed Androsu, hledД›l dolЕЇ na sГ­Е€ plnou svГЅch generГЎlЕЇ, otrokЕЇ a ЕѕadatelЕЇ, a tЕ™el si dlanД› o podruДЌky trЕЇnu, hoЕ™el nespokojenostГ­. VД›dД›l, Еѕe se mГЎ cГ­tit vГ­tД›znД›, nasycen, potГ©, ДЌeho vЕЎeho dosГЎhl. Nakonec Escalon byl ve svД›tД› poslednГ­ brzdou svobody, poslednГ­m mГ­stem v jeho Е™Г­ЕЎi, kterГ© nebylo ГєplnД› v podmanД›nГ­ a poslednГ­ch nД›kolik dnЕЇ se mu podaЕ™ilo vГ©st svГ© jednotky jednou z jeho nejvД›tЕЎГ­ch drtivГЅch porГЎЕѕek vЕЎech dob. ZavЕ™el oДЌi a usmГЎl se, vychutnГЎval si ten obraz, kdy neruЕЎenД› probД›hl JiЕѕnГ­ BrГЎnou, srovnal se zemГ­ vЕЎechna mД›sta v jiЕѕnГ­m Escalonu, zuЕ™ivД› se hnal na sever aЕѕ do hlavnГ­ho mД›sta. UsmГ­val se, zatГ­mco myslel na to, Еѕe tato zemД›, jednou tak ЕЎtД›drГЎ, byla nynГ­ jen ohromnГЅm hrobem.

VД›dД›l, Еѕe na jihu si Escalon nevede o nic lГ©pe. Jeho flotile se podaЕ™ilo zaplavit velkГ© mД›sto Ur, kterГ© nynГ­ nebylo nic neЕѕ vzpomГ­nka. Na vГЅchodnГ­m pobЕ™eЕѕГ­ jeho flotily pЕ™evzaly pod svou vlГЎdu MoЕ™e Slz a zniДЌily vЕЎechna pЕ™Г­stavnГ­ mД›sta podГ©l pobЕ™eЕѕГ­, poДЌГ­naje Esephusem. Ani centimetr Escalonu neunikl jeho moci.

A co bylo nejvГЅznamnД›jЕЎГ­, escalonskГЅ vzdorovitГЅ vЕЇdce, kterГЅ toto vЕЎechno zapoДЌal, Duncan, leЕѕel v ЕѕalГЎЕ™i jako vД›zeЕ€ patЕ™Г­cГ­ Ra. A vskutku, jak se Ra rozhlГ©dl a sledoval skrz okno vГЅchod slunce, chtД›lo se mu smГЎt se vzruЕЎenГ­m nad tou myЕЎlenkou, Еѕe osobnД› povede Duncana na ЕЎibenici. OsobnД› zatГЎhne za provaz a bude se dГ­vat, jak umГ­rГЎ. PЕ™i tГ© myЕЎlence se usmГЎl. Dnes bude krГЎsnГЅ den.

Raovo vítězství bylo na všech frontách kompletní – a přesto se stále necítil nasycen. Ra tam seděl, hleděl sám do sebe, snažil se pochopit svůj pocit neuspokojení. Měl vše, co si přál. Co ho hryzalo?

Ra se nikdy necГ­til nasycen, v ЕѕГЎdnГ© ze svГЅch kampanГ­ a za celГЅ svЕЇj Еѕivot. VЕѕdy bylo nД›co, co v nД›m hoЕ™elo, touha dosГЎhnout vГ­c a vГ­c. A dokonce i nynГ­ to cГ­til. Co dalЕЎГ­ho mohl udД›lat, aby naplnil svou touhu? pЕ™emГЅЕЎlel. Aby svГ© vГ­tД›zstvГ­ zcela naplnil?

Pomalu ho napadl plГЎn. Mohl zabГ­t kaЕѕdГ©ho muЕѕe, Еѕenu a dГ­tД›, kteЕ™Г­ v Escalonu jeЕЎtД› zbyli. Mohl znГЎsilnit Еѕeny a nejprve umuДЌit muЕѕe. ZeЕЎiroka se usmГЎl. Ano, to by pomohlo. VlastnД› mЕЇЕѕe zaДЌГ­t hned teДЏ.

Ra se podГ­val doЕЇ na svГ© poradce, stovky svГЅch nejlepЕЎГ­ch muЕѕЕЇ, vЕЎichni pЕ™ed nГ­m kleДЌeli se svД›ЕЎenГЅma hlavama, nikdo si nedovolil podГ­vat se mu do oДЌГ­. VЕЎichni se dГ­vali bez hlesu na zem, tak jak mД›li. Nakonec mД›li ЕЎtД›stГ­, protoЕѕe byli v pЕ™Г­tomnosti boha, jakГЅm byl on sГЎm.

Ra si odkaЕЎlal.

“Přiveďte mi okamžitě deset nejkrásnějších žen, které zbyly v zemi Escalonu,” přikázal, jeho hluboký hlas se rozduněl sálem.

Jeden z jeho sluЕѕebnГЅch se uklonil, aЕѕ se hlavou dotkl mramorovГ© podlahy.

“Ano, můj pane!” řekl, když se otočil a utíkal pryč.

A jak sluЕѕebnГЅ doЕЎel ke dveЕ™Г­m, ty se rozletД›ly, protoЕѕe jinГЅ sluЕѕebnГЅ zbД›sile vbД›hl do sГЎlu, utГ­kal pЕ™Г­mo k trЕЇnu Ra. VЕЎichni ostatnГ­ v mГ­stnosti zalapali po dechu, zhrozeni tou urГЎЕѕkou. Nikdo si nedovolil do mГ­stnosti ani vstoupit, natoЕѕ pЕ™iblГ­Еѕit se k Ra bez oficiГЎlnГ­ho pozvГЎnГ­. UdД›lat to znamenalo jistou smrt.

SluЕѕebnГЅ se vrhl obliДЌejem na zem a Ra se na nД›j znechucenД› podГ­val.

“Zabijte ho,” nařídil.

Několik jeho vojáků okamžitě přispěchalo a muže uchopilo. Táhli ho pryč, on se oháněl a křičel: “Počkejte můj úžasný Lode! Přinesl jsem urgentní zprávy – zprávy, které musíte okamžitě slyšet!”

Ra nechal toho muЕѕe, aЕҐ je odtaЕѕen pryДЌ, nezГЎleЕѕelo mu na zprГЎvГЎch. MuЕѕ se celou cestu ohГЎnД›l aЕѕ koneДЌnД›, kdyЕѕ doЕЎli k vГЅchodu a dveЕ™e se chystaly zavЕ™Г­t, zakЕ™iДЌel:

“Duncan utekl!”

Ra pocГ­til ЕЎok, najednou pozvedl svou pravou dlaЕ€. Jeho muЕѕi se zastavili a drЕѕeli zvД›sta u dveЕ™Г­.

MraДЌГ­cГ­ se Ra pomalu zpracoval tu zprГЎvu. Postavil se a zhluboka se nadechl. SeЕЎel po slonovinovГЅch schodech, jeden po druhГ©m, jeho zlatГ© boty dunД›ly, zatГ­mco pЕ™eЕЎel celГЅ sГЎl. MГ­stnost byla potichu, plnГЎ napД›tГ­, aЕѕ se koneДЌnД› zastavil pЕ™Г­mo pЕ™ed poslem. S kaЕѕdГЅm krokem, kterГЅ udД›lal, Ra cГ­til, jak v nД›m stoupГЎ zlost.

“Е?ekni mi to znovu,” naЕ™Г­dil Ra temnГЅm a hrozivГЅm hlasem.

Posel se zatЕ™ГЎsl.

“Je mi to moc líto, můj velký a svatý Nejvyšší Lorde,” řekl třesoucím se hlasem, “ale Duncan uprchl. Někdo ho dostal ven z žaláře. Naši muži ho pronásledují hlavním městem, zatímco spolu hovoříme!”

Ra cГ­til, jak zrudl, cГ­til, jak v nД›m hoЕ™Г­ oheЕ€. ZaЕҐal pД›sti. To nedovolГ­. NedovolГ­, aby byl okraden o svou poslednГ­ pЕ™Г­leЕѕitost k uspokojenГ­.

“Děkuji ti, že jsi mi přinesl tyto zprávy,” řekl Ra.

Ra se usmГЎl a na okamЕѕik posel vypadal uvolnД›nД› a dokonce se takГ© zaДЌal usmГ­vat a naparovat se pГЅchou.

Ra ho odměnil. Přistoupil blíže a pomalu mu dal ruce kolem krku a potom mačkal a mačkal. Muži se vypoulily oči v hlavě, pak se natáhl a chytil Ra za zápěstí – ale nebyl schopen jeho ruce odtáhnout. Ra věděl, že se mu to nepodaří. Nakonec to byl pouhý člověk a Ra byl velký a svatý Ra, Muž, Který Byl Bohem.

MuЕѕ zkolaboval na podlahu a byl mrtev. A pЕ™esto Ra necГ­til o nic vГ­c uspokojenГ­.

“Muži!” zahřměl Ra.

Jeho vЕЇdci byli na pozoru a hledД›li na nД›j ve strachu.

“Zablokujte každý východ z města! Vyšlete každého vojáka, kterého máte, aby našel toho Duncana. A zatímco v tom budete, zabijte do posledního všechny muže, ženy a děti v městě Escalonu. BĚŽTE!”

“Ano, Nejvyšší Lorde!” odpověděli muži jako jeden.

VЕЎichni se hnali ven z mГ­stnosti, zakovГЎvali jeden pЕ™es druhГ©ho, vЕЎichni spД›chali, aby splnili pЕ™ГЎnГ­ svГ©ho vЕЇdce dЕ™Г­ve, neЕѕ ti druzГ­.

Ra se otoДЌil, zuЕ™il, zhluboka se nadechl, zatГ­mco pЕ™eЕЎel nynГ­ prГЎzdnГЅ sГЎl. VyЕЎel na ЕЎirokГЅ balkГіn, kterГЅ vyhlГ­Еѕel na mД›sto.

Ra vyЕЎel ven a pocГ­til ДЌerstvГЅ vzduch, zatГ­mco si prohlГ­Еѕel chaotickГ© mД›sto pod sebou. Jeho vojГЎci, k jeho pЕ™Г­jemnГ©mu pЕ™ekvapenГ­, zabГ­rali vД›tЕЎinu mД›sta. PЕ™emГЅЕЎlel, kde by Duncan mohl bГЅt. Obdivoval ho, to musel pЕ™iznat; moЕѕnГЎ v nД›m dokonce vidД›l i nД›co ze sebe. Duncan ale uvidГ­, co znamenГЎ nazlobit mocnГ©ho Ra. NauДЌГ­ se vdД›ДЌnД› pЕ™ijmout smrt. NauДЌГ­ se podrobit se, stejnД› jako zbytek svД›ta.

RozeznД›ly se vГЅkЕ™iky a Ra pohlГ©dl dolЕЇ a vidД›l, jak jeho muЕѕi pozvedli meДЌe a kopГ­ a bodali nic neДЌekajГ­cГ­ muЕѕe a Еѕeny a dД›ti do zad. Podle jeho pЕ™Г­kazu, ulicemi zaДЌala tГ©ci krev. Ra si povzdechl, do jistГ© mГ­ry v tom nachГЎzel uspokojenГ­. VЕЎichni EscalonitГ© se pouДЌГ­. Bylo to stejnГ© vЕЎude kam ЕЎel, v kaЕѕdГ© zemi, kterou dobyl. ZaplatГ­ za hЕ™Г­chy svГ©ho vЕЇdce.

ZaznД›l nГЎhlГЅ hluk, kterГЅ pЕ™ehluЕЎil ostatnГ­ vГЅkЕ™iky tam dole a vyruЕЎil Ra z jeho zasnД›nГ­ se. NerozumД›l tomu, co to je, nebo proДЌ ho to tak vyruЕЎilo. Bylo to hlubokГ© zahЕ™mД›nГ­, nД›co jako hrom.

A jak přemýšlel, jestli to skutečně zaslechl, ozvalo se to znovu, tentokrát hlasitěji, a on si uvědomil, že to nepochází ze země – ale z nebe.

Ra pohlГ©dl zmatenД› vzhЕЇru, dГ­val se mezi mraДЌna a pЕ™emГЅЕЎlel. Ten zvuk zaznД›l znovu a znovu a on vД›dД›l, Еѕe to nenГ­ hrom. Bylo to nД›co hrozivД›jЕЎГ­ho.

Jak si prohlГ©dl valГ­cГ­ se ЕЎedГЎ mraДЌna, Ra najednou spatЕ™il nД›co, co nikdy nezapomene. Zamrkal, nebyl si jistГЅ, jestli se mu to zdГЎ. Ale i kdyЕѕ nД›kolikrГЎt odvrГЎtil pohled, bylo to tam stГЎle.

Draci. CelГ© hejno.

Snesli se na Escalon s roztaЕѕenГЅmi drГЎpy a kЕ™Г­dly a plivali oheЕ€. A letД›li pЕ™Г­mo na nД›j.

JeЕЎtД› pЕ™edtГ­m, neЕѕ mu to doЕЎlo, stovky jeho vojГЎkЕЇ pod nГ­m zaДЌaly hoЕ™et ohnД›m z draДЌГ­ho dechu, kЕ™iДЌeli, byli chyceni ve sloupech ohnД›. Stovky dalЕЎГ­ch naЕ™Г­kaly, jak je draci roztrhali na kousky.

Jak tam stГЎl, otupД›lГЅ panikou a nevД›Е™Г­cГ­, zamД›Е™il se na nД›j ohromnГЅ drak. ZamГ­Е™il na jeho balkГіn, roztГЎhl drГЎpy a vrhl se stЕ™emhlav.

Za okamЕѕik rozsekl kГЎmen vejpЕЇl a jen tak tak ho minul, protoЕѕe se skrДЌil. Ra zpanikaЕ™il, pocГ­til, jak se mu kГЎmen uvolnil pod nohama.

Za okamЕѕik cГ­til, jak padГЎ, ohГЎnД›l se, kЕ™iДЌel a padal k zemi. Myslel si, Еѕe je nedotknutelnГЅ a Еѕe znamenГЎ vГ­c, neЕѕ vЕЎichni ostatnГ­.

A pЕ™esto si ho smrt naЕЎla




KAPITOLA Е ESTГЃ


Kyle se ohnal holГ­ vЕЎГ­ svou silou, vrГЎvoral vyДЌerpГЎnГ­m, zatГ­mco zasГЎhl oba pandesianskГ© vojГЎky a skЕ™Г­tky, kteЕ™Г­ se k nД›mu blГ­Еѕili ze vЕЎech stran. Skolil muЕѕe a skЕ™Г­tky nalevo i napravo, zatГ­mco se jejich meДЌe a halapartny odrazily od jeho hole, vЕЎude lГ©taly jiskry. PЕ™estoЕѕe nad nimi vГ­tД›zil, cГ­til hluboko v ramenou bolest. Bojoval s nimi uЕѕ celГ© hodiny a nynГ­ byl obklopen ze vЕЎech stran a vД›dД›l, Еѕe je jeho situace bezvГЅchodnГЎ.

Nejprve PandesianГ© a skЕ™Г­tci bojovali jeden s druhГЅm a nechali mu prostor na to, aby bojoval, s kГЅm chtД›l, ale pak kdyЕѕ uvidД›li Kyla, kterГЅ kolem sebe vЕЎechny skolil, uvД›domili si, Еѕe je v jejich zГЎjmu, aby se proti nД›mu spojili. Na okamЕѕik se PandesianГ© a skЕ™Г­tci pЕ™estali snaЕѕit zabГ­jet jeden druhГ©ho a mГ­sto toho se vЕЎichni zamД›Е™ili na to, zabГ­t jeho.

Jak se Kyle napЕ™ГЎhl a odrazil tЕ™i skЕ™Г­tky, Pandesianovi se podaЕ™ilo vloudit se za nД›j a udeЕ™it svГЅm meДЌem Kyla do bЕ™icha. Kyle vykЕ™ikl, zmocnД›n bolestГ­, zatoДЌil se, aby se vyhnul nejhorЕЎГ­mu, ale uЕѕ krvГЎcel. NeЕѕ se mohl vykrГЅt, tak skЕ™Г­tek zГЎroveЕ€ pozvedl hЕЇl a udeЕ™il Kyla do ramene, vyrazil mu hЕЇl z ruky a on padl na vЕЎechny ДЌtyЕ™i.

Kyle tam kleДЌel, bolest mu stЕ™Г­lela vzhЕЇru do ramene, pulzovalo mu v nД›m, jak se snaЕѕil chytit dech. JeЕЎtД› pЕ™edtГ­m, neЕѕ se mohl dГЎt dohromady, dalЕЎГ­ skЕ™Г­tek pЕ™ispД›chal vpЕ™ed a kopl ho do obliДЌeje, aЕѕ padl na zГЎda.

Potom pЕ™istoupil Pandesian s dlouhГЅm kopГ­m, kterГ© obД›ma rukama pozvedl vysoko a ohnal se s nГ­m po KylovД› hlavД›.

Kyle nebyl pЕ™ipraven zemЕ™Г­t, odkutГЎlel se a kopГ­ se zabodlo do zemД› jen nД›kolik centimetrЕЇ od jeho obliДЌeje. Valil se dГЎl stranou, postavil se na nohy a jak na nД›j zaГєtoДЌili dva skЕ™Г­tci, uchopil ze zemД› meДЌ, zatoДЌil se a oba je probodl.

Jak se k nД›mu pЕ™ihnali dalЕЎГ­, Kyle rychle uchopil svou hЕЇl a vЕЎechny je odrazil, bojoval jako zvГ­Е™e zahnanГ© do kouta, zatГ­mco se kolem nД›j vytvoЕ™il kruh. On tam stГЎl, zhluboka dГЅchal, ze rtu mu kapala krev, zatГ­mco se kolem nД›j shromГЎЕѕdili jeho soupeЕ™i, vЕЎichni pЕ™istupovali blГ­Еѕ, mД›li v oДЌГ­ch krev.

Bolest v jeho bЕ™iЕЎe a rameni byla neГєnosnГЎ, Kyle se snaЕѕil ji nevnГ­mat, snaЕѕil se soustЕ™edit, jak tam stГЎl. ДЊelil nevyhnutelnГ© smrti, to vД›dД›l, a naЕЎel ГєtД›chu pouze v tom, Еѕe zachrГЎnil Kyru. To mu to vЕЎechno vynahradilo a za to byl ochoten zaplatit.

PohlГ©dl na horizont a naЕЎel ГєtД›chu v tom, Еѕe se jГ­ od tohoto podaЕ™ilo utГ©ct a odjela zpД›t do Androsu. PЕ™emГЅЕЎlel, jestli je v bezpeДЌГ­ a modlil se za to, aby byla.

Kyle bojoval na vГЅbornou, bojoval celГ© hodiny, jeden muЕѕ proti obД›ma armГЎdГЎm a zabil jich tisГ­ce. Ale vД›dД›l, Еѕe nynГ­ uЕѕ je pЕ™Г­liЕЎ slabГЅ na to, aby pokraДЌoval. Bylo jich prostД› pЕ™Г­liЕЎ mnoho a zdГЎlo se, Еѕe jejich poДЌet nebere konce. Ocitl se uprostЕ™ed vГЎlky, do zemД› ze severu proudili skЕ™Г­tci, zatГ­mco PandesianГ© pЕ™ichГЎzeli z Jihu a uЕѕ s nimi obД›ma nemohl bojovat dГЎl.

Kyle pocítil v žebrech náhle bolest, jak k němu zezadu přispěchal skřítek a bodl ho do zad rukojetí své sekery. Kyle se otočil se svou holí a udeřil skřítka do krku a skolil ho – ale v ten samý okamžik přistoupili dva pandesianští vojáci a udeřili ho svými štíty. Bolest v jeho hlavě byla až příliš a Kyle padl k zemi a tentokrát věděl, že nadobro. Byl příliš slabý na to, aby znovu vstal.

Kyle zavЕ™el oДЌi a v mysli mu proletД›la vzpomГ­nka na jeho Еѕivot. UvidД›l vЕЎechny HlГ­daДЌe, lidi, kterГЅm po staletГ­ slouЕѕil, uvidД›l vЕЎechny lidi, kterГ© znal a miloval. A ze vЕЎech nejvГ­ce KyЕ™in obliДЌej. JedinГЎ vД›c, kterГ© litoval, byla, Еѕe uЕѕ ji neuvidГ­ pЕ™edtГ­m, neЕѕ zemЕ™e.

Kyle pohlГ©dl vzhЕЇru, zatГ­mco k nД›mu pЕ™istoupili tЕ™i ohavnГ­ skЕ™Г­tkovГ© a pozvedli svГ© halapartny. VД›dД›l, Еѕe uЕѕ to pЕ™iЕЎlo.

A jak se s nimi pЕ™iblГ­Еѕili, jeho vnГ­mГЎnГ­ zesГ­lilo. Byl schopen slyЕЎet zvuk vД›tru; skuteДЌnД› cГ­tit svД›ЕѕГ­, chladnГЅ vzduch. PoprvГ© za staletГ­ se cГ­til skuteДЌnД› naЕѕivu pЕ™emГЅЕЎlel, proДЌ nikdy nebyl schopen skuteДЌnД› ocenit Еѕivot aЕѕ do momentu, neЕѕ je tГ©mД›Е™ mrtev.

Jak Kyle zavЕ™el oДЌi a pЕ™ipravil se na to pЕ™ijmout smrt, najednou zahЕ™mД›l vГЅkЕ™ik. VyruЕЎilo ho to z jeho snД›nГ­. Zamrkal a pohlГ©dl vzhЕЇru a spatЕ™il nД›co, co se vynoЕ™ilo mezi oblaky. Nejprve si Kyle myslel, Еѕe to jsou andД›lГ©, kteЕ™Г­ pЕ™ichГЎzГ­ pro jeho mrtvГ© tД›lo.

Ale poté viděl, jak skřítci nad ním ztuhli sami zmatením, všichni si prohlíželi nebe – a Kyle věděl, že to je skutečné. Bylo to něco jiného.

A potГ©, jak z toho kousek zahlГ©dl, se mu zastavilo srdce.

Draci.

KrouЕѕilo tam hejno drakЕЇ, rozzlobenД› se vrhali stЕ™emhlav dolЕЇ a plivali oheЕ€. Rychle se pЕ™iblГ­Еѕili s roztaЕѕenГЅmi drГЎpy a plivali svГ© plameny a bez varovГЎnГ­ najednou zabili stovky vojГЎkЕЇ a skЕ™Г­tkЕЇ. Vlna ohnД› se pЕ™ivalila a rozЕЎГ­Е™ila a za okamЕѕik skЕ™Г­tci, kteЕ™Г­ stГЎli nad Kylem, byli spГЎlenГ­ na popel. Kyle, kdyЕѕ vidД›l, jak se blГ­ЕѕГ­ plameny, uchopil ohromnГЅ mД›dД›nГЅ ЕЎtГ­t, kterГЅ byl vedle nД›j a schoval se za nГ­m, stoДЌil se do klubГ­ДЌka. Horko bylo intenzivnГ­, jak se od nД›j odvalily plameny, mГЎlem mu popГЎlily ruce, ale on vydrЕѕel. MrtvГ­ skЕ™Г­tkovГ© a vojГЎci na nД›m pЕ™istГЎli, jejich brnД›nГ­ ho dГЎle chrГЎnilo, zatГ­mco pЕ™iЕЎla dalЕЎГ­ vlna plamenЕЇ, tato byla jeЕЎtД› silnД›jЕЎГ­. Co bylo ironickГ© bylo, Еѕe tito skЕ™Г­tkovГ© a PandesianГ© ho nynГ­ pЕ™ed smrtГ­ chrГЎnili.

VydrЕѕel to, potil se, tГ©mД›Е™ neschopen vydrЕѕet to horko, zatГ­mco se draci znovu a znovu vrhali stЕ™emhlav. Nebyl schopen to uЕѕ dГ©le vydrЕѕet a omdlel, modlil se vЕЎГ­ svou silou, aby neshoЕ™el zaЕѕiva.




KAPITOLA SEDMГЃ


Vesuvius stál na okraji útesu vedle Věže Kos, hleděl dolů na narážející vlny Smutku, pára stále stoupala z místa, kde se ponořil Ohnivý Meč – a zeširoka se usmíval. Podařilo se mu to. Ohnivý Meč byl ten tam. Okradl Věž Kosu, okradl Escalon a vzal jim to nejcennější. Jednou provždy snížil Plameny.

Vesuvius zГЎЕ™il, vzruЕЎenГ­m se chichotal. V dlani mu stГЎle tepalo z toho, Еѕe uchopil hoЕ™Г­cГ­ OhnivГЅ MeДЌ a podГ­val se dolЕЇ a vidД›l do nГ­ vypГЎlenГЅ znak. Prstem si pЕ™ejel po ДЌerstvГЅch jizvГЎch, vД›dД›l, Еѕe tam zЕЇstanou navЕѕdy jako znГЎmka jeho ГєspД›chu. Ta bolest byla oslepujГ­cГ­ a pЕ™esto ji vytlaДЌil z mysli, pЕ™inutil ji, aby ho neobtД›Еѕovala. VlastnД› se nauДЌil si tu bolest uЕѕГ­vat.

NynГ­, po vЕЎech tД›ch staletГ­ch, bude jeho lidu uДЌinД›no za dost. UЕѕ nebudou odsunuti do Mardy, nejsevernД›jЕЎГ­ho kouta Е™Г­ЕЎe, do nehostinnГ© zemД›. NynГ­ najdou svou odplatu za to, Еѕe byli v izolaci za zdГ­ z plamenЕЇ, zaplavГ­ Escalon a rozervou ho na kousky.

Srdce mu poskoДЌilo pЕ™i tГ© myЕЎlence radostГ­ a chichotal se. Nemohl se doДЌkat, aЕѕ se otoДЌГ­, pЕ™ejdou ДЋГЎblЕЇv Prst a vrГЎtГ­ se na pevninu, aby se setkali s jeho lidmi uprostЕ™ed Escalonu. CelГЅ nГЎrod skЕ™Г­tkЕЇ promД›nГ­ Andros a spoleДЌnД›, jeden ДЌtvereДЌnГ­ centimetr po druhГ©m, navЕѕdy zniДЌГ­ Escalon. Stane se novou domovinou skЕ™Г­tkЕЇ.

A pЕ™esto jak tam Vesuvius stГЎl a dГ­val se dolЕЇ do vln na mГ­sto, kde se meДЌ ponoЕ™il, nД›co ho sЕѕГ­ralo. PodГ­val se na horizont, prohlГ­Еѕel si ДЌernГ© vody ZГЎtoky Smrti a nД›co se nad nГ­ vznГЎЕЎelo, nД›co, co brГЎnilo tomu, aby byl plnД› uspokojen. Jak si prohlГ­Еѕel horizont, v dГЎli si vЕЎiml jedinГ© malГ© loДЏky s bГ­lГЅmi plachtami, kterГЎ plula podГ©l ZГЎtoky Smrti. Plula na zГЎpad, smД›rem od ДЋГЎblova Prstu. A jak ji sledoval, vД›dД›l, Еѕe nД›co nenГ­ v poЕ™ГЎdku.

Vesuvius se otoДЌil zpД›t a pohlГ©dl vzhЕЇru na VД›Еѕ vedle sebe. Byla prГЎzdnГЎ. JejГ­ dveЕ™e zЕЇstaly otevЕ™enГ©. MeДЌ tam na nД›j ДЌekal. Ti, kteЕ™Г­ jej hlГ­dali, jej opustili. Bylo to pЕ™Г­liЕЎ snadnГ©.

ProДЌ?

Vesuvius vД›dД›l, Еѕe vrah Merk se hnal za MeДЌem; sledoval ho pЕ™es celГЅ ДЋГЎblЕЇv Prst. ProДЌ by ho tedy opustil? ProДЌ plul pryДЌ odtud, pЕ™es ZГЎtoku Smrti? Kdo byla ta Еѕena, kterГЎ plula s nГ­m? HlГ­dala snad tuto vД›Еѕ? JakГЎ tajemstvГ­ ukrГЅvala?

A kam mГ­Е™ili?

Vesuvius se podГ­val dolЕЇ na pГЎru, kterГЎ stoupala z oceГЎnu a potom zpД›t na horizont a v ЕѕilГЎch mu to vЕ™elo. Nemohl si pomoci a cГ­til, Еѕe byl oklamГЎn. ЕЅe mu bylo ГєplnГ© vГ­tД›zstvГ­ upЕ™eno.

ДЊГ­m vГ­ce o tom Vesuvius pЕ™emГЅЕЎlel, tГ­m vГ­ce si uvД›domoval, Еѕe nД›co nenГ­ v poЕ™ГЎdku. Bylo to vЕЎechno pЕ™Г­liЕЎ vГЅhodnГ©. ProhlГ­Еѕel si divokou vodu pod sebou, vlny narГЎЕѕely na skГЎly, stoupajГ­cГ­ pГЎru a uvД›domil si, Еѕe pravdu nikdy nezjistГ­. Nikdy se nedozvГ­ jestli OhnivГЅ MeДЌ skuteДЌnД› dopadl aЕѕ na dno. Jestli je nД›co, ДЌeho si nevЕЎiml. Jestli to byl vЕЇbec ten pravГЅ meДЌ. A takГ© jestli Plameny zЕЇstanou snГ­Еѕeny.

Vesuvius hoЕ™el pobouЕ™enГ­m a doЕЎel k rozhodnutГ­: musГ­ se za nimi vydat. Nikdy nezjistГ­ pravdu, pokud to neudД›lГЎ. Je ve vД›Еѕi jeЕЎtД› nД›jakГ© tajemstvГ­? DalЕЎГ­ meДЌ?

A i kdyby nebyl, i kdyby dosГЎhl vЕЎeho, ДЌeho chtД›l, Vesuvius byl proslavenГЅ tГ­m, Еѕe nenechal ЕѕГЎdnГ© obД›ti naЕѕivu. VЕѕdycky pronГЎsledoval na smrt kaЕѕdiДЌkГ©ho muЕѕe a stГЎt zde a sledovat ty, kteЕ™Г­ unikli jeho dosahu, mu nesedД›lo. VД›dД›l, Еѕe je nemЕЇЕѕe nechat jen tak jГ­t.

Vesuvius se podГ­val dolЕЇ na tucty lodГ­, stГЎle pЕ™ivГЎzanГЅch na pobЕ™eЕѕГ­, opuЕЎtД›nГЅch, divoce se pohupujГ­cГ­ch na vlnГЎch, jako by na nД›j ДЌekaly. A doЕЎel k okamЕѕitГ©mu rozhodnutГ­.

“K lodím!” přikázal své armádě skřítků.

Jako jeden se ЕЎkrГЎbali, aby splnili jeho pЕ™ГЎnГ­, spД›chali dolЕЇ po kamennГ©m pobЕ™eЕѕГ­, naskakovali na lodД›. Vesuvius je nГЎsledoval a nalodil se na zГЎДЏ poslednГ­ lodi.

OtoДЌil se, svou halapartnu vysoko pozvedl a odsekl provaz.

Za okamЕѕik plul pryДЌ a vЕЎichni skЕ™Г­tci s nГ­m, vЕЎichni namaДЌkГЎni na lodГ­ch a pluli po legendГЎrnГ­ ZГЎtoce Smrti. NД›kde na horizontu plul Merk a ta dГ­vka. A Vesuvius se nezastavГ­, aЕҐ uЕѕ mГЎ plout kamkoli, dokud oba nebudou mrtvГ­.




KAPITOLA OSMГЃ


Merk se chytil zГЎbradlГ­, zatГ­mco stГЎl na pЕ™Г­di malГ© lodi, dcera bГЅvalГ©ho KrГЎle Tarnise stГЎla vedle nД›j, oba byli ztraceni ve svГ©m vlastnГ­m svД›tД›, zatГ­mco si s nimi pohrГЎvaly drsnГ© vody ZГЎtoky Smrti. Merk hledД›l na ДЌernou vodu, biДЌovanou vД›trem, posetou bГ­lГЅmi ДЌepiДЌkami a nemohl si pomoci a pЕ™emГЅЕЎlel o ЕѕenД›, kterГЎ byla vedle nД›j. TajemstvГ­, kterГ© jГ­ oplГЅvalo se jeЕЎtД› prohloubilo od momentu, kdy opustili VД›Еѕ Kosu, vydali se touto lodГ­ smД›rem k zГЎhadnГ©mu mГ­stu. Jeho mysl oplГЅvala otГЎzkami o nГ­.

Tarnisova dcera. Merk tomu nemohl uvД›Е™it. Co tady dД›lГЎ, na konci ДЋГЎblova Prstu, zaЕЎitГЎ ve VД›Еѕi Kosu? SchovГЎvГЎ se? Je v exilu? Je tady chrГЎnД›nГЎ? A pЕ™ed kГЅm?

Merk cГ­til, Еѕe ona, s jejГ­ma prЕЇzraДЌnГЅma oДЌima, jejГ­ pЕ™Г­liЕЎ bledou kЕЇЕѕГ­ a vЕѕdy vyrovnanГЎ, byla jinГ© rasy. A jestli ano, pak kdo byla jejГ­ matka? ProДЌ byla ponechГЎna o samotД›, aby chrГЎnila OhnivГЅ MeДЌ a VД›Еѕ Kosu? Kam odeЕЎli vЕЎichni lidГ©?

A ze vЕЎeho nejvГ­c se podivoval nad tГ­m, kam je teДЏ veze?

S jednou rukou na smД›rovГ©m kormidlu, navigovala loДЏ hloubД›ji do zГЎtoky, smД›rem k destinaci na horizontu, o kterГ© mohl Merk jen dumat.

“Stále jsi mi neřekla, kam plujeme,” řekl a hovořil hlasitěji, aby ho přes hučení větru slyšela.

NГЎsledovalo dlouhГ© ticho, tak dlouhГ©, Еѕe si nebyl jistГЅ, zda mu vЕЇbec odpovГ­.

“Alespoň mi tedy řekni své jméno,” dodal, protože si uvědomil, že mu ho nikdy nepověděla.

“Lorna,” odpověděla.

Lorna. To se mu lГ­bilo.

“Tři Dýky,” dodala a otočila se k němu. “Tam plujeme.”

Merk se zamraДЌil.

“Tři Dýky?” zeptal se překvapeně.

Ona se ale jen dГ­vala pЕ™Г­mo pЕ™ed sebe.

Merk ale byl, na druhou stranu, tД›mi zprГЎvami zasaЕѕen. NejvzdГЎlenД›jЕЎГ­ ostrovy v celГ©m Escalonu, TЕ™i DГЅky byly tak hluboko v ZГЎtoce Smrti, Еѕe neznal nikoho, kdo tam kdy doplul. Knossos, legendГЎrnГ­ ostrov a tvrz, sedД›l samozЕ™ejmД› na poslednГ­m z nich a legenda vyprГЎvД›la, Еѕe ukrГЅvГЎ nejzuЕ™ivД›jЕЎГ­ bojovnГ­ky Escalonu. Byli to muЕѕi, kteЕ™Г­ Еѕili na opuЕЎtД›nГ©m ostrovД› nedaleko od opuЕЎtД›nГ© pevniny, v nejnebezpeДЌnД›jЕЎГ­ ДЌГЎsti vod, jakГЎ existovala. Byli to muЕѕi, o kterГЅch se povГ­dalo, Еѕe jsou tak tvrdГ­, jako moЕ™e, kterГ© je obklopuje. Merk nikdy ЕѕГЎdnГ©ho osobnД› nepotkal. Nikdo je nepotkal. Byli vГ­ce legendou neЕѕ skuteДЌnostГ­.

“Tak tam odjeli vaši Hlídači?” zeptal se.

Lorna kГЅvla.

“Nyní na nás čekají,” řekla.

Merk se otoДЌil a pohlГ©dl zpД›t pЕ™es rameno, chtД›l naposledy spatЕ™it VД›Еѕ Kosu a jak to udД›lal, jeho srdce se najednou zastavilo, kdyЕѕ to uvidД›l: na horizontu je pronГЎsledoval tucet lodГ­ s nataЕѕenГЅmi plachtami.

“Máme společnost,” řekl.

K jeho pЕ™ekvapenГ­ se Lorna ani neotoДЌila a jen pokГЅvala.

“Ti nás budou pronásledovat až na samotný konec světa,” řekla klidně.

Merk byl zmaten.

“I když mají Ohnivý Meč?”

“Nikdy netoužili po Meči,” opravila ho. “Toužili po destrukci. Destrukci nás všech.”

“A když nás chytí?” zeptal se Merk. “Nemůžeme sami bojovat proti armádě skřítků. A ani malý ostrov bojovníků, ať jsou jakkoli silní.”

NeohromenД› pokГЅvala.

“Možná zemřeme,” odpověděla. “Ale dojde k tomu ve společnosti našich přátel Hlídačů, budeme bojovat za pravdu. Je ještě mnoho tajemství, které je nutno strážit.”

“Tajemství?” zeptal se.

Ale ona ztichla a hledД›la na vodu.

Chystal se jГ­ znovu zeptat, kdyЕѕ najednou nГЎhlГЅ poryv vД›tru mГЎlem pЕ™evrhl loДЏ. Merk padl na bЕ™icho, narazil do boku trupu lodi a pozvolna padal pЕ™es okraj.

Visel, drЕѕel se za zГЎbradlГ­ jako o Еѕivot a jeho nohy byly ve vodД›, voda byla tak ledovГЎ, Еѕe cГ­til, Еѕe by v nГ­ zmrznul. Visel tam za jednu ruku, tГ©mД›Е™ ponoЕ™en a jak se podГ­val dolЕЇ pЕ™es rameno, jeho srdce zabolelo, protoЕѕe vidД›l hejno rudГЅch ЕѕralokЕЇ, kteЕ™Г­ se najednou blГ­Еѕili. PocГ­til pЕ™Г­ЕЎernou bolest, jak se mu do lГЅtka zaryly zuby a vidД›l ve vodД› krev, vД›dД›l, Еѕe je jeho.

Za okamЕѕik Lorna pЕ™istoupila a udeЕ™ila do vody svou holГ­; v ten okamЕѕik se na hladinД› rozzГЎЕ™ilo bГ­lГ© svД›tlo a Еѕraloci odplavali. Ve stejnГ©m pohybu ho chytila za ruku a vytГЎhla ho zpД›t na loДЏ.

LoДЏ se vyrovnala, zatГ­mco vГ­tr ustoupil a Merk sedД›l na palubД›, mokrГЅ, mrznul, zhluboka dГЅchal a v lГЅtku pociЕҐoval pЕ™Г­ЕЎernou bolest.

Lorna si prohlГ©dla zranД›nГ­, utrhla ze svГ© koЕЎile kousek lГЎtky a omotala ji kolem jeho nohy, zastavila jeho krvГЎcenГ­.

“Zachránila jsi mi život,” řekl, plný vděku. “Byl jich tam tucet. Zabili by mě.”

Ona se na nД›j podГ­vala, jejГ­ svД›tle modrГ© oДЌi byly tak velkГ© a hypnotizujГ­cГ­.

“Tato stvoření jsou tady tou nejmenší obavou,” řekla.

Pluli v tichosti dál, Merk se pomalu postavil na nohy a hleděl na horizont, zábradlí držel pevně a tentokrát oběma rukama. Prohlédl si horizont, ale i když se díval bedlivě, po Třech Dýkách nebyla ani stopa. Pohlédl dolů a prohlížel si vody Zátoky Smrti s novou úctou a strachem. Díval se bedlivě a uviděl hejna malých červených žraloků pod povrchem, nebyly téměř vidět, ve vodě se schovávali. Nyní viděl, že vstoupit do této vody znamenalo smrt – a nemohl si pomoci a přemýšlel, jaká další stvoření tyto vody obývala.

Ticho zintenzivnД›lo a bylo pouze pЕ™eruЕЎovanГ© huДЌenГ­m vД›tru a po nД›kolika hodinГЎch Merk, kterГЅ se zde cГ­til tak opuЕЎtД›nГЅ, mД›l potЕ™ebu promluvit.

“To, co jsi udělala se svou holí,” řekl Merk a otočil se k Lorně. “Nikdy jsem nic takového neviděl.”

Lorna zЕЇstala bez vГЅrazu, stГЎle se dГ­vala na horizont.

“Е?ekni mi o tobД›,” nalГ©hal.

Ona se na nД›j krГЎtce podГ­vala a pak se odvrГЎtila zpД›t k horizontu.

“Co bys chtěl vědět?” zeptala se.

“Cokoli,” odpověděl. “Všechno.”

Na dlouho se odmlДЌela a potom koneДЌnД› Е™ekla:

“Ty začni.”

Merk se na ni pЕ™ekvapenД› dГ­val.

“Já?” zeptal se. “Co chceš vědět?”

“Е?ekni mi o svГ©m ЕѕivotД›,” Е™ekla. “Cokoli, co mi chceЕЎ Е™Г­ct.”

Merk se zhluboka nadechl a pak se otoДЌil a hledД›l na horizont. Jeho Еѕivot byl jedinou vД›cГ­, o kterГ© nechtД›l hovoЕ™it.

Nakonec, kdyЕѕ si uvД›domil, Еѕe ho ДЌekГЎ jeЕЎtД› dlouhГЎ cesta, si povzdechl. VД›dД›la, Еѕe musГ­ sГЎm sobД› nД›kdy ДЌelit, i kdyЕѕ na to nebyl pyЕЎnГЅ.

“Většinu mého života jsem byl nájemný vrah,” řekl pomalu a s lítostí, přitom hleděl na horizont, jeho hlas byl vážný a plný sebelítosti.

“Nejsem na to pyšný. Ale byl jsem v tom nejlepší. Byl jsem žádaný králi i královnami. Nikdo se nemohl mým dovednostem vyrovnat.”

Merk se na dlouho odmlДЌel, polapen vzpomГ­nkami na Еѕivot, kterГ©ho litoval, vzpomГ­nkami, na kterГ© by radД›ji nemyslel.

“A nyní?” zeptala se jemně.

Merk byl vdД›ДЌnГЅ, Еѕe v jejГ­m hlase neslyЕЎel, Еѕe by ho soudila, jak to vД›tЕЎinou dД›lali ostatnГ­. Povzdychl si.

“Nyní,” řekl, “už to nedělám. Už takový nejsem. Přísahal jsem, že se zřeknu násilí. Že se budu věnovat něčemu smysluplnému. A přesto, i když to zkouším, se od toho nemohu oprostit. Násilí jako by si mě vyhledávalo. Zdá se, že je vždycky další důvod.”

“A jaký máš cíl?” zeptala se.

PЕ™emГЅЕЎlel nad tГ­m.

“Nejprve bylo mým cílem stát se Hlídačem,” odpověděl. “Dát se do služby. Strážit Věž Uru a chránit Ohnivý Meč. Když to skončilo, cítil jsem, že mým posláním je dojít do Věže Kosu a zachránit meč.”

Povzdychl si.

“A teď jsme tu, plujeme skrze Zátoku Smrti, Meč je pryč, skřítkové jsou za námi, směřujeme na holé souostroví,” Lorna s úsměvem odpověděla.

Merk se nepobavenД› zamraДЌil.

“Ztratil jsem své poslání,” řekl. “Ztratil jsem důvod, proč žít. Už sám sebe neznám. Nevím, jakým směrem mám jít.”

Lorna pokГЅvala.

“To je dobrá pozice,” řekla. “Nejistota je zároveň příležitost.”

Merk si ji pЕ™emГЅЕЎlivД› prohlГ­Еѕel. Dotklo se ho to, Еѕe ho neodsoudila. Kdokoli jinГЅ, kdo by tento pЕ™Г­bД›h slyЕЎel, by ho oДЌernil.

“Ty mne nesoudíš,” prohlásil šokovaně, “za to, kým jsem.”

Lorna na nД›j hledД›la, jejГ­ oДЌi byly tak intenzivnГ­, jako by se dГ­vala do mД›sГ­ce.

“To je, kým jsi byl,” opravila ho. “Ne, kým jsi nyní. Jak tě mohu hodnotit za to, čím jsi kdysi byl? Já hodnotím jen toho muže, který nyní stojí přede mnou.”

Merk se cГ­til jejГ­ odpovД›dГ­ ozdraven.

“A kým jsem nyní?” zeptal se a chtěl znát odpověď, sám si jí nebyl jistý.

Ona se na nД›j dГ­vala.

“Já vidím dobrého bojovníka,” odpověděla. “Nesobeckého muže. Muže, který chce pomoci ostatním. Muže, který je plný touhy. Vidím muže, který je ztracený. Muže, který sám sebe nikdy neznal.”

Merk pЕ™emГЅЕЎlel nad jejГ­mi slovy a hluboko uvnitЕ™ s nimi souznД›l. CГ­til, Еѕe jsou vЕЎechna pravdivГЎ. AЕѕ pЕ™Г­liЕЎ pravdivГЎ.

Mezi nimi se rozhostilo dlouhГ© ticho, jak jejich loДЏka poskakovala nahoru a dolЕЇ na vodД›, pomalu mГ­Е™ila na zГЎpad. Merk se ohlГ©dl a vidД›l stГЎle na horizontu flotilu skЕ™Г­tkЕЇ, stГЎle byli dostateДЌnД› daleko.

“A ty?” řekl konečně. “Jsi dcera Tarnise, že ano?”

Ona se dГ­vala na horizont, jejГ­ oДЌi zГЎЕ™ily a nakonec pokГЅvala.

“Jsem,” odpověděla.

Merk byl pЕ™ekvapen, kdyЕѕ to slyЕЎel.

“Tak proč jsi tady?” zeptal se.

Povzdechla si.

“Odmala jsem byla schovaná.”

“Ale proč?” naléhal.

PokrДЌila rameny.

“Předpokládám, že bylo příliš nebezpečné mít mě v hlavním městě. Lidé nesměli vědět, že jsem Králova nelegitimní dcera. Bylo to pro mě bezpečnější zde.”

“Bezpečnější zde?” zeptal se. “Na konci světa?”

“Byla jsem zde zanechána, abych strážila tajemství,” vysvětlila. “Ještě důležitější, než samotné království Escalonu.”

Srdce mu buЕЎilo, jak pЕ™emГЅЕЎlel, co to mЕЇЕѕe bГЅt.

“Е?ekneЕЎ mi o nД›m?” zeptal se.

Ale Lorna se pomalu otoДЌila a ukГЎzala pЕ™ed sebe. Merk nГЎsledoval jejГ­ pohled a na horizontu slunce zГЎЕ™ilo dolЕЇ na tЕ™i holГ© ostrovy, kterГ© vystupovaly z oceГЎnu, poslednГ­ z nich byl pЕ™Г­stav z kamene. Bylo to to nejopuЕЎtД›nД›jЕЎГ­ a pЕ™esto nejkrГЎsnД›jЕЎГ­ mГ­sto, jakГ© Merk kdy spatЕ™il. MГ­sto dost vzdГЎlenГ© na to, aby skrГЅvalo vЕЎechna tajemstvГ­ magie a sГ­ly.

“Vítej,” řekla Lorna, “v Knossosu.”




KAPITOLA DEVГЃTГЃ


Duncan byl sГЎm, kulhal kvЕЇli bolesti v kotnГ­cГ­ch a zГЎpД›stГ­ch, utГ­kal ulicemi Androsu, ignoroval bolest, pobГ­dnutГЅ adrenalinem, zatГ­mco myslel na jedinou vД›c: zachrГЎnit Kyru. JejГ­ vГЅkЕ™ik o pomoc se mu ozГЅval v mysli, v duЕЎi, pЕ™imД›l ho zapomenout na svГЎ zranД›nГ­ a sprintoval, potГ­cГ­ se, ulicemi za tГ­m zvukem.

Duncan zahýbal a zatáčel úzkými uličkami Androsu, věděl, že Kyra je za těmi tlustými kamennými zdmi. Všude kolem něj se draci vrhali střemhlav, ulici za ulicí podpalovali, příšerné horko se odráželo ode zdí, takové horko, že Duncan ho dokonce cítil na druhé straně kamene. Doufal a modlil se, aby se nesnesli na jeho uličku – jinak by bylo po něm.

I navzdory bolesti se Duncan nezastavil. Ani se neotoДЌil. Nemohl. Byl hnГЎn instinktem jeho otce, fyzicky nemohl nikam jГ­t, neЕѕ za zvukem svГ© dcery. Napadlo ho, Еѕe bД›ЕѕГ­ vstЕ™Г­c smrti, ztrГЎcГ­ jakoukoli ЕЎanci na Гєnik a pЕ™esto ho to nezpomalilo. Jeho dcera byla uvД›znД›nГЎ a to bylo jedinГ©, na ДЌem mu teДЏ zГЎleЕѕelo.

“NE!” zazněl výkřik.

Duncanovi vstaly vlasy hrЕЇzou. ZaznД›lo to znovu, jejГ­ kЕ™ik, a v srdci mu pЕ™itom bodlo. UtГ­kal rychleji, jak jen mohl, zatoДЌil do dalЕЎГ­ uliДЌky.

Nakonec znovu zatoДЌil, probД›hl skrze nГ­zkou kamennou klenbu a pЕ™ed nГ­m se otevЕ™elo nebe.

Duncan se ocitl na otevЕ™enГ©m nГЎdvoЕ™Г­ a jak tam stГЎl na okraji, byl pЕ™ekvapen tГ­m, co pЕ™ed sebou spatЕ™il. Druhou stranu nГЎdvoЕ™Г­ zaplnily plameny, zatГ­mco draci kЕ™iЕѕovali vzduchem, plivali dolЕЇ pod kamennou Е™Г­msu, kde pЕ™ed ohnД›m nechrГЎnД›nГЎ sedД›la jeho dcera.

Kyra.

Byla tam z masa a kostГ­, ЕѕivГЎ.

JeЕЎtД› vГ­ce ЕЎokujГ­cГ­, neЕѕ ji tam vidД›t naЕѕivu, bylo spatЕ™it drГЎДЌka, kterГЅ leЕѕel vedle nГ­. Duncan se dГ­val zmatenГЅ tГ­m co vidД›l. Nejprve si myslel, Еѕe Kyra mД›la potГ­Еѕe s tГ­m zabГ­t draka, kterГЅ spadl z nebe. Ale pak vidД›l, Еѕe drak byl pod balvanem. Byl zmatenГЅ, kdyЕѕ vidД›l, jak se s nГ­m snaЕѕГ­ Kyra pohnout. PЕ™emГЅЕЎlel, co se snaЕѕГ­ udД›lat? Osvobodit draka? ProДЌ?

“Kyro!” vykřikl.

Duncan utГ­kal pЕ™es otevЕ™enГ© nГЎdvoЕ™Г­, vyhГЅbal se sloupЕЇm z plamenЕЇ, vyhГЅbal se seknutГ­ draДЌГ­ch spГЎrЕЇ, stГЎle utГ­kal, aЕѕ koneДЌnД› dobД›hl ke svГ© dceЕ™i.

Jak to udД›lal, Kyra se podГ­vala vzhЕЇru a v jejГ­ obliДЌeji byl ЕЎok. A potom radost.

“Otče!” vykřikla.

VbД›hla mu do nГЎruДЌe a Duncan ji objal a ona jeho. Jak ji drЕѕel v nГЎruДЌГ­, cГ­til se zotavenГЅ, jako by se mu vrГЎtila ДЌГЎst ze sebe.

Slzy radosti mu tekly po tvГЎЕ™Г­ch. Nemohl uvД›Е™it, Еѕe je Kyra zde a naЕѕivu.

DrЕѕela se ho a on drЕѕel ji a ulevilo se mu ze vЕЎeho nejvГ­ce, kdyЕѕ ji cГ­til v nГЎruДЌГ­, Еѕe nenГ­ zranД›nГЎ.

KdyЕѕ se rozpomnД›l, odtlaДЌil ji, otoДЌil se k drakovi, tasil meДЌ a pozvedl ho, pЕ™ipraven useknout drakovi hlavu, aby chrГЎnil svou dceru.

“Ne!” vykřikla Kyra.

PЕ™ekvapila Duncana, protoЕѕe pЕ™ispД›chala a uchopila ho za zГЎpД›stГ­, jejГ­ sevЕ™enГ­ bylo pЕ™ekvapivД› silnГ©, zadrЕѕela jeho rГЎnu. To nebyla ta mГ­rnГЎ dcera, kterou zanechal ve Volisu; bylo jasnГ©, Еѕe je nynГ­ bojovnice.

Duncan se na ni zmatenД› podГ­val.

“Neubližuj mu,” nařídila jistým hlasem, hlasem bojovníka. “Theon je můj přítel.”

Duncan se na ni pЕ™ekvapenД› podГ­val.

“Tvůj přítel?” zeptal se. “Drak?”

“Prosím, Otče,” řekla, “není čas na vysvětlování. Pomoz nám. Nemůže se vyprostit. Nedaří se mi samotné tento balvan odtlačit.”

Duncan, i kdyЕѕ byl v ЕЎoku, jГ­ dЕЇvД›Е™oval. MeДЌ ukryl do pouzdra, pЕ™istoupil vedle nГ­ a zatlaДЌil na balvan vЕЎГ­ svou silou. A pЕ™esto, i kdyЕѕ to zkusil, tГ©mД›Е™ se nepohnul.

“Je příliš těžký,” řekl. “Nemohu. Je mi to líto.”

Najednou se za nГ­m rozeznД›lo Е™inДЌenГ­ brnД›nГ­ a Duncan se otoДЌil a byl bez sebe radostГ­, kdyЕѕ spatЕ™il Aidana, Anvina, Cassandru a BГ­lГ©ho, kteЕ™Г­ k nД›mu vЕЎichni utГ­kali. VrГЎtili se pro nД›j, takГ© znovu riskovali svГ© Еѕivoty.

Bez vГЎhГЎnГ­ vЕЎichni pЕ™ibД›hli k balvanu a zatlaДЌili.

Trochu se odsunul, ale stГЎle jej nemohli dostat pryДЌ.

Zaznělo zalapání po dechu a Duncan se otočil a spatřil Motleyho, který spěchal, aby se přidal k ostatním, byl bez dechu. Přidal se k nim, opřel svou váhu do balvanu – a tentokrát se začal odsouvat. Motley, herec, obtloustlý blázen, ten, od kterého by to čekali nejméně, jim pomohl sesunout z draka balvan.

S poslednГ­m zatlaДЌenГ­m se zadunД›nГ­m pЕ™istГЎl v mraДЌnu prachu a drak byl vysvobozen.

Theon vyskoДЌil na nohy a zapiЕЎtД›l, prohnul si zГЎda, roztГЎhl drГЎpy. V zuЕ™ivosti se podГ­val vzhЕЇru na nebe. OhromnГЅ fialovГЅ drak si jich vЕЎiml a mГ­Е™il na nД› stЕ™emhlav dolЕЇ a Theon bez zavГЎhГЎnГ­ vyrazil do vzduchu, otevЕ™el ДЌelist a letД›l pЕ™Г­mo vzhЕЇru, zaboЕ™il se do jemnГ©ho hrdla nic netuЕЎГ­cГ­ho draka.

Theon se drЕѕel vЕЎГ­ svou silou. OhromnГЅ drak zuЕ™ivД› kЕ™iДЌel, byl pЕ™ekvapen, bylo jasnГ©, Еѕe by toto od pouhГ©ho drГЎДЌka neДЌekal, a oba spadli dolЕЇ na kamennou zeДЏ na druhГ© stranД› nГЎdvoЕ™Г­.

Duncan a ostatnГ­ se na sebe pЕ™ekvapenД› podГ­vali, kdyЕѕ Theon bojoval s drakem, odmГ­tal pustit ohГЎnД›jГ­cГ­ho se ohromnГ©ho draka, tlaДЌil jej k zemi ve vzdГЎlenГ©m rohu nГЎmД›stГ­. Theon, se zbД›sile zmГ­tal, vrДЌel a nepustil ho, dokud velkГЅ drak koneДЌnД› neochabl.

Na okamЕѕik si vЕЎichni ulevili.

“Kyro!” vykřikl Aidan.

Kyra se podГ­vala dolЕЇ a vЕЎimla si svГ©ho mladЕЎГ­ho bratra a Duncan se radostnД› dГ­val, jak Aidan vbД›hl KyЕ™e do nГЎruДЌГ­. Objal ji, zatГ­mco BГ­lГЅ vyskoДЌil a lГ­zal KyЕ™iny dlanД›, bylo jasnГ©, Еѕe je nadЕЎenГЅ.

“Bratříčku,” vyhrkla Kyra o či se jí zalily slzami. “Jsi naživu.”

Duncan slyЕЎel Гєlevu v jejГ­m hlase.

Aidanovy oДЌi najednou posmutnД›ly.

“Brandon a Braxton jsou mrtví,” prohlásil Kyře.

Kyra zbledla. OtoДЌila se a podГ­vala se na Duncana a on souhlasnД› pokГЅval.

Theon najednou vyletД›l a pЕ™istГЎl pЕ™ed nimi, mГЎval kЕ™Г­dly a ukazoval KyЕ™e, aЕҐ mu znovu vyskoДЌГ­ na zГЎda. Duncan vysoko nad hlavou slyЕЎel vГЅkЕ™iky, podГ­val se vzhЕЇru a vidД›l, jak vЕЎichni krouЕѕili a pЕ™ipravovali se vrhnout se stЕ™emhlav dolЕЇ.

K DuncanovД› ГєЕѕasu Kyra naskoДЌila na Theona. SedД›la tam na drakovi, silnГЎ, bojovnГЎ, vyrovnanГЎ jako velkГЅ bojovnГ­k. UЕѕ nebyla tou malou dГ­vkou, jakou ji znal; zmД›nila se na pyЕЎnГ©ho bojovnГ­ka, Еѕenu, kterГЎ mЕЇЕѕe velet legionЕЇm. Nikdy se necГ­til tak pyЕЎnГЅ.

“Nemáme čas. Pojďte se mnou,” řekla jim. “Vy všichni. Přidejte se ke mě.”

VЕЎichni se jeden na druhГ©ho pЕ™ekvapenД› podГ­vali a Duncan pocГ­til bodnutГ­ v Еѕaludku pЕ™i myЕЎlence, Еѕe plachtГ­ na drakovi, obzvlГЎЕЎtД›, kdyЕѕ na nД› vrДЌel.

“Pospěšte si!” řekla.

Duncan, kdyЕѕ spatЕ™il hejno drakЕЇ, kteЕ™Г­ klesali, vД›dД›l, Еѕe nemajГ­ moc na vГЅbД›r, zaДЌal jednat. PЕ™ispД›chal s Aidanem, Anvinem, Motleym, Cassandrou, Septinem a BГ­lГЅm, a vЕЎichni vyskoДЌili drakovi na zГЎda.

Chytil se za tД›ЕѕkГ©, prastarГ© ЕЎupiny, podivoval se nad tГ­m, Еѕe skuteДЌnД› sedГ­ na zГЎdech draka. Bylo to jako sen.

DrЕѕel se vЕЎГ­ svou silou, zatГ­mco se drak vznesl do vzduchu. OdlehДЌilo se mu a nemohl uvД›Е™it tomu pocitu. PoprvГ© v ЕѕivotД› letД›l vzduchem, nad ulicemi, rychleji, neЕѕ kdy pЕ™edtГ­m.

Theon, z nich vЕЎech nejrychlejЕЎГ­, letД›l tД›snД› nad ulicemi, toДЌil se a zatГЎДЌel, tak rychle, Еѕe ho ostatnГ­ draci nemohli mezi tГ­m zmatenГ­m a prachem hlavnГ­ho mД›sta dostihnout. Duncan se podГ­val dolЕЇ a byl uЕѕaslГЅ, kdyЕѕ shora vidД›l mД›sto, vidД›l vrcholky budov, vinutГ© uliДЌky, kterГ© pod nГ­m vypadaly jako bludiЕЎtД›.

Kyra bГЎjeДЌnД› vedla Theona, a Duncan byl pyЕЎnГЅ na svou dceru, tak uЕѕaslГЅ, Еѕe dokГЎЕѕe vГ©st takovГ© stvoЕ™enГ­. Za okamЕѕik byli volnГ­ na otevЕ™enГ©m nebi, za zdmi hlavnГ­ho mД›sta a letД›li nad krajinou.

“Musíme zamířit na jih!” vykřikl Anvin. “Jsou tam skály za hranicemi města. Všichni muži nás tam čekají! Ustoupili tam.”

Kyra smД›rovala Theona a brzy vЕЎichni letД›li na jih, smД›rem k ohromnГЅm vГЅДЌnД›lkЕЇm skГЎly na horizontu. Duncan spatЕ™il vpЕ™edu na horizontu, jiЕѕnД› od zdГ­ hlavnГ­ho mД›sta, stovky masivnГ­ch balvanЕЇ, posetГЅch malГЅmi jeskynД›mi.

Jak se blГ­Еѕili, Duncan spatЕ™il uvnitЕ™ jeskynГ­ brnД›nГ­ a zbroj, v pouЕЎtnГ­m svД›tle se tЕ™pytila, a jeho srdce zaplesalo, kdyЕѕ uvnitЕ™ spatЕ™il stovky muЕѕЕЇ, kteЕ™Г­ na nД›j na tomto shromaЕѕdiЕЎti ДЌekali.

Jak Kyra smД›rovala Theona dolЕЇ, pЕ™istГЎli u vstupu do masivnГ­ jeskynД›. Duncan vidД›l hrЕЇzu v tvГЎЕ™Г­ch muЕѕЕЇ pod sebou, jak se drak blГ­Еѕil, pЕ™ipravovali se na Гєtok. Ale potom si vЕЎimli Kyry a ostatnГ­ch na jeho hЕ™betД› a jejich vГЅraz se zmД›nil v ЕЎok. Uvolnili se.

Duncan seskoДЌil s Kyrou a ostatnГ­mi a utГ­kal, aby se objal se svГЅmi muЕѕi, plnГЅ radosti, Еѕe je znovu vidГ­ ЕѕivГ©. Byl tam Kavos a Bramthos, Seavig a Arthfael, muЕѕi, kteЕ™Г­ kvЕЇli nД›mu riskovali svГ© Еѕivoty, muЕѕi, o kterГЅch si nemyslel, Еѕe znovu spatЕ™Г­.

Duncan se otoДЌil a uvidД›l Kyru a byl pЕ™ekvapen, Еѕe neseskoДЌila s ostatnГ­mi.

“Proč tam stále sedíš?” zeptal se. “Nepřidáš se k nám?”

Ale Kyra tam sedД›la, jejГ­ zГЎda byla tak rovnГЎ a hrdГЎ a jen zatЕ™ГЎsla hlavou.

“Nemohu, Otče. Mám práci jinde. Ve jménu Escalonu.”

Duncan se na ni zmatenД› dГ­val, podivoval se nad tГ­m, jakou silnou bojovnicГ­ se jeho dcera stala.

“Ale kde?” zeptal se Duncan. “Kde je to důležitější, než po našem boku?”

ZavГЎhala.

“V Mardě,” odpověděla.

Duncana pЕ™i tom slovД› zamrazilo.

“Mardě?” zalapal po dechu. “Ty? Sama? Nikdy se nevrátíš!”

PokГЅvala a on v jejГ­ch oДЌГ­ch vidД›l, Еѕe uЕѕ to vГ­.

“Slíbila jsem, že půjdu,” odpověděla, “a nemohu svou misi opustit. Nyní, když jsi v bezpečí mě volá má povinnost. Cožpak jsi mě vždycky neučil, že povinnost je na prvním místě, Otče?”

Duncan cГ­til, jak se pЕ™i jejГ­ch slovech dme pГЅchou. PЕ™istoupil blГ­Еѕ, natГЎhl se a objal ji, drЕѕel ji, zatГ­mco je jeho muЕѕi obestoupili.

“Kyro, má dcero. Jsi lepší částí mé duše.”

VidД›l, jak se jejГ­ oДЌi zalily slzami, pokГЅvala, silnД›jЕЎГ­, mocnД›jЕЎГ­, bez sentimentu, kterГЅ mГ­vala. Trochu Theona pobГ­dla a rychle se vznesli do vzduchu. Kyra letД›la pyЕЎnД› na jeho hЕ™betu, vГЅЕЎ a vГЅЕЎ, aЕѕ do nebes.

Duncanovo srdce zabolelo, jak ji sledoval odlГ©tat, mГ­Е™ila na jih, pЕ™emГЅЕЎlel, jestli ji znovu spatЕ™Г­, protoЕѕe letГ­ vstЕ™Г­c temnotД› Mardy.




KAPITOLA DESГЃTГЃ


Kyra se nahnula dopЕ™edu a chytila za letu Theonovy ЕЎupiny, drЕѕela se pevnД›, zatГ­mco jГ­ vГ­tr ДЌechral vlasy. LetД›li do mrakЕЇ a zase z nich, jejГ­ ruce se z vlhka a zimy tЕ™ГЎsly, ale Kyra to ignorovala, zatГ­mco se hnali pЕ™es Escalon na cestД› do Mardy. Nic ji nynГ­ nezastavГ­.

KyЕ™ina mysl byla zaplavenГЎ vЕЎГ­m, ДЌГ­m si prГЎvД› proЕЎla, snaЕѕila se to vЕЎechno zpracovat. VzpomnД›la si na svГ©ho otce a byla ЕЎЕҐastnГЎ, kdyЕѕ pomyslela na to, Еѕe je v bezpeДЌГ­ se svГЅmi muЕѕi mimo Andros. CГ­tila se spokojenГЎ. Znovu tГ©mД›Е™ zemЕ™ela, kdyЕѕ se snaЕѕila se za nГ­m dostat, byla varovГЎna, aby se drЕѕela stranou. A pЕ™esto se nevzdala, hluboko v srdci cГ­tila, Еѕe ji potЕ™ebuje. PonauДЌila se hodnotnou lekci: musГ­ vЕѕdy dЕЇvД›Е™ovat svГ©mu instinktu, aЕҐ ji lidГ© jakkoli varujГ­ a odrazujГ­.

A vskutku, jak nad tГ­m pЕ™emГЅЕЎlela, nynГ­ si uvД›domovala, Еѕe to bylo pЕ™esnД› proДЌ ji Alva odrazoval: byl to test. Е?ekl jasnД›, Еѕe zemЕ™e, vrГЎtГ­-li se za svГЅm otcem, protoЕѕe chtД›l otestovat jejГ­ odhodlГЎnГ­, otestovat jejГ­ kurГЎЕѕ. Celou dobu vД›dД›l, Еѕe pЕ™eЕѕije. ChtД›l vidД›t, zda se pustГ­ do bitvy, i kdyЕѕ si myslГ­, Еѕe zemЕ™e.

SamozЕ™ejmД› ji jejГ­ otec zГЎroveЕ€ zachrГЎnil; kdyby zrovna nepЕ™iЕЎel, Theon by stГЎle leЕѕel pod sutГ­ a byl by jistД› jiЕѕ mrtev. PЕ™emГЅЕЎlela o svГ©m otci, o tom, Еѕe pro ni vЕЎe obД›toval, a to ji takГ© povzbudilo. Vehnalo jГ­ to slzy do oДЌГ­, kdyЕѕ pomyslela na to, jak se potГЅkal s plameny, draky a smrtГ­, vЕЎe kvЕЇli nГ­.

Kyra se usmГЎla, kdyЕѕ pomyslela na svГ©ho bratra Aidana, byla ЕЎЕҐastnГЎ, Еѕe byl takГ© naЕѕivu a v bezpeДЌГ­. Pomyslela na svГ© dva mrtvГ© bratry a i kdyЕѕ mezi nimi bylo mnoho nesvГЎrЕЇ a rivality, stГЎle ji to velmi bolelo. PЕ™ГЎla si, aby tam mohla bГЅt a ochrГЎnit je.

Kyra myslela na Andros, jednou velkГ© hlavnГ­ mД›sto, nynГ­ jen ohnivГЅ kotel a zabolelo ji u srdce. VrГЎtГ­ se nД›kdy Escalon ke svГ© dЕ™Г­vД›jЕЎГ­ slГЎvД›?

Tolik se toho najednou pЕ™ihodilo, Kyra to nemohla tГ©mД›Е™ vЕЎechno ani pojmout. Bylo to jako by nad svД›tem byla ztracena kontrola, jako by jedinГЎ nemД›nnГЎ vД›c v tД›chto dnech byla zmД›na.

Kyra se snaЕѕila to setЕ™ГЎst z mysli a soustЕ™edit se na cestu, kterou mД›la pЕ™ed sebou: Mardu. Kyra se cГ­tila plnГЎ pocitu cГ­le, jak letД›la, srdce jГ­ buЕЎilo, nervГіznГ­ z toho tam uЕѕ bГЅt a najГ­t HЕЇl Pravdy. Vrhla se skrze mraky a jak letД›la, podГ­vala se dolЕЇ, hledala zГЎchytnГ© body, snaЕѕila se zjistit, jak blГ­zko je hranicГ­m, PlamenЕЇm. Jak si prohlГ­Еѕela krajinu, jejГ­ srdce zabolelo, kdyЕѕ vidД›la, co se z jejГ­ domoviny stalo: uvidД›la zem, kterГЎ je rozervanГЎ, zjizvenГЎ, spГЎlenГЎ plameny. UvidД›la celГ© osady, kterГ© byly zniДЌenГ©, aЕҐ uЕѕ pandesianskГЅmi vojГЎky nebo loupeЕѕivГЅmi skЕ™Г­tky, nebo rozlГ­cenГЅmi draky. UvidД›la zemi tak zpustoЕЎenou, Еѕe nebyla k rozeznГЎnГ­ od mГ­sta, kterГ© kdysi znala a milovala. Bylo tД›ЕѕkГ© tomu uvД›Е™it. Escalon, jak ho znala, uЕѕ nebyl.

VЕЎe jГ­ pЕ™ipadalo neskuteДЌnГ©, tД›ЕѕkГ© pЕ™edstavit si, Еѕe takovГЎ zmД›na nastala tak drasticky a tak rychle. Donutilo ji to pЕ™emГЅЕЎlet. Co kdyby, za jednГ© snД›ЕѕnГ© noci, nikdy nepotkala zranД›nГ©ho Theose? ZmД›nil by se osud Escalonu a nabral by jinГЅ smД›r?




Конец ознакомительного фрагмента.


Текст предоставлен ООО «ЛитРес».

Прочитайте эту книгу целиком, купив полную легальную версию (https://www.litres.ru/pages/biblio_book/?art=43694391) на ЛитРес.

Безопасно оплатить книгу можно банковской картой Visa, MasterCard, Maestro, со счета мобильного телефона, с платежного терминала, в салоне МТС или Связной, через PayPal, WebMoney, Яндекс.Деньги, QIWI Кошелек, бонусными картами или другим удобным Вам способом.



Если текст книги отсутствует, перейдите по ссылке

Возможные причины отсутствия книги:
1. Книга снята с продаж по просьбе правообладателя
2. Книга ещё не поступила в продажу и пока недоступна для чтения